Počet přístupů na stránky:


Kalendář akcí:

Náš mediální partner:

Optimalizováno pro prohlížeč:

Lokality návštěvníků našich stránek

Počasí na parkové dráze Olympia:


Více počasí


Během naší letošní návštěvy Herbstfestu jsme navštívili také Montanmuseum. Tento komplex podzemních tunelů, ve kterém je soustředěna důlní technika z celé Evroppy, se nachází přímo v centru Grazu pod kopcem Schloßberg. Díky Romanovi, který zná pana Günthera Hoffmanna ještě z dob, kdy působil v Technickém muzeu, jsme se mohli projet v důlním vlaku, projít si část tunelů a zhlédnout opravdu zajímavé exponáty. Pan Günther Hoffman mi také poskytl níže uvedené informace o vzniku a historii muzea.


Pohled na kopec Schloßberg s hodinovou věží z náměstí Schloßbergplatz.
(foto © Tomáš Randýsek)


Systém chodeb se začal stavět v roce 1943 jako úkryt obyvatel Grazu před bombardováním. Nebyl však dokončen, ale i tak bylo vybudováno kolem 6.5 kilometrů tunelů a 21 vchodů a celý systém poskytoval během bombardování azyl pro 30.000 až 70.000 obyvatel. Tunelový systém byl budován s rozchodem 600mm a zahrnoval také vnější koleje, které mimo jiné sloužily pro přepravu vytěženého materiálu k řece Mur. Kolejový systém byl kompletně demontován v roce 1944.
První poválečné využití podzemních chodeb začalo v roce 1966, kdy byl zprovozněn první kruhový úsek dráhy Märchenbahn (Pohádková dráha) na ulici Wickenburggasse o rozchodu 500mm s délkou 550 metrů. Pro cestující byly k dispozici 4 soupravy, každá s imitací parní lokomotivy s tendrem, ve kterém seděl strojvedoucí. Uvnitř podzemních chodeb byla malá kavárna a dětský koutek. Wickenburggasse byla v roce 1966 krásnou městskou ulicí se stromy a tramvajemi a mezi turisty byla velmi oblíbená. V roce 1968 však byla celá Wickenburggasse přestavěna na čtyřproudovou hlavní silnici bez zeleně a tramvají a to se také projevilo na návštěvnosti Märchenbahn, která byla v roce 1970 uzavřena.
Märchenbahn byla znovu otevřena v roce 1982, tentokrát však jiným vlastníkem. Ten se však také potýkal se stejným problémem - s malou návštěvností a proto se rozhodl zřídit ještě jeden vchod z náměstí Schloßbergplatz. Staré koleje byly přemístěny do nových podzemních chodeb, kde tvořily 450 metrů dlouhou jednokolejnou trať s dvěma koncovými triangly. Nově zrekonstruovaná Märchenbahn pak byla otevřena v roce 1984 a stala se vyhledávanou atrakcí.
Ve stejném roce došlo k převzetí starého tunelového systému poblíž Wickenburggasse místním sdružením "Montan- und Werksbahnmuseum". Koleje byly postupně předělány na původní rozchod 600mm a důlní muzeum se tak začalo rok po roce postupně rozrůstat, především díky obětavé práci členů klubu. V roce 1998 začaly být koleje dráhy Märchenbahn ve špatném technickém stavu a byla nutná jejich celková rekonstrukce. Vlastník však neměl dostatek prostředků na tak nákladný projekt a tak se dohodl na výměnu kolejí se sdružením "Montan- und Werksbahnmuseum". Na oplátku jim nabídl možnost využívat vchod do podzemí také z náměstí Schloßbergplatz. Nový kolejový systém pak tvořily tři kolejnice pro oba rozchody 500mm (Märchenbahn) a 600mm (Montan- und Werksbahnmuseum). Střední kolejnice byla také využíváná pro napájení lokomotiv Märchenbahn stejnosměrným proudem 42V.
Po neštěstí v rakouském Kaprunu v roce 2000 byly obě dráhy uzavřeny a místní orgány nařídily vybudovat nákladnou (a dle provozovatelů zcela zbytečnou) požární ochranu. Na tu však provozovatel Märchenbahn neměl finanční prostředky. A tak bylo vlastnictví Märchenbahnu převedeno na město, které zafinancovalo vybudování protipožárních opatření, a podzemní dráha byla znovu otevřena v roce 2002. Město jako nový vlastník však vidělo v provozování důlního muzea sdružením Montan- und Werksbahnmuseum velkou konkurenci pro Märchenbahn a snažilo se toto muzeum zrušit a ovládnout tak jeho kompletní vozový park. Naštěstí však bylo sdružení Montan- und Werksbahnmuseum majitelem kolejí v Märchenbahn, díky jejich kompletní rekonstrukci v roce 1998, jak bylo uvedeno výše. Zrušením důlního muzea by tak došlo paradoxně také k zániku provozu na Märchenbahn a tak město od tohoto záměru ustoupilo.
Nyní, v roce 2013 město konečně pochopilo, že důlní muzeum, které si žije svým vlastním životem, není žádnou konkurencí pro veřejně přístupnou Märchenbahn a uzavřelo se sdružením Montan- und Werksbahnmuseum novou smlouvu pro využívání, financování a udržování provozu muzea. Dráhu Märchenbahn-Kindersmuseum teď řídí nový management, který z ní po odkoupení vytvořil dětské muzeum se strašidelnou dráhou. Obě skupiny tak působí vedle sebe ve vzájemné symbióze. Vzájemně se také dohodly, že rozchod kolejí a vozový park Märchenbahn-Kindersmuseum předělají z 500mm na 600mm, aby již mezi oběma dráhami nebyly žádné rozdíly.
Během dlouhého období uzavření důlního muzea, během kterého došlo k celkové rekonstrukci celého důlního systému včetně nástřiku stěn speciální betonovou směsí, bude ještě nějaký čas trvat, než bude muzeum schopno přivítat první oficiální návštěvníky. Ještě je nutné nainstalovat nové LED osvětlení a nový komunikační systém, aby byly splněny všechny podmínky státních dozorových orgánů. Práce neustále probíhají a již nyní je důlní muzeum schopno pořádat prohlídky pro předem nahlášené malé skupiny zájemců. Také Märchenbahn-Kindersmuseum teď prochází celkovou rekonstrukcí, jsou renovována všechna její zařízení. Finanční prostředky na rekonstrukci jdou z rozpočtu města a tak bude Märchenbahn pravděpodobně znovu otevřena již v příštím roce. Důlní muzeum vlastněné sdružením Montan- und Werksbahnmuseum od města žádné finanční prostředky nedostává a tak je zcela závislé na dobrovolné práci členů, jejich finančních příspěvcích a sponzorských darech. Rekonstrukce se tak opožďuje, ale členové přesto věří, že nejpozději za tři roky již budou moci větší část důlního tunelového systému oficiálně otevřít.

A ještě pár technických informací o Montan- und Werksbahnmuseum:

Celá dráha je postavená na rozchodu 600mm; celková délka kolejí je kolem 2,8 km a má celkem 60 výhybek; několik úseků je také elektrifikováno 270V stejnosměrného napětí (pro předvádění elektrických lokomotiv); muzeum vlastní celkem 60 lokomotiv (z toho 18 je v provozuschopném stavu) a asi 300 důlních vozů různých typů.
Mezi nejzajímavější exponáty tohoto muzea patří provozuschopná plynová důlní lokomotiva z roku 1918, postavená firmou N. A. Otto & Cie, Gasmotoren-Fabrik Deutz AG; provozuschopná lokomotiva BVD35 poháněná stlačeným vzduchem, vyrobená v roce 1957 ve Vítkovicích a také nejdelší postavená 12-ti osová bateriová lokomotiva EL79 s délkou 15,8 metrů.


Před vchodem do podzemí jsme vyfasovali ochranné helmy a také jsme se museli doobléknout,
protože teplota se zde pohybuje celoročně kolem konstantních 10 °C.
(foto © Tomáš Randýsek)


Důlní vagon pro přepravu horníků,
nyní návštěvníků.
(foto © Tomáš Randýsek)

Vjíždíme do podzemního labyrintu.
(foto © Tomáš Randýsek)


V celém podzemí je zákaz používání blesků z důvodu tvorby plísní na stěnách
a tak jsou všechny fotografie pořízeny bez stativu s poměrně krátkými časy.

Přisvícení lampou z mobilu.
(foto © Tomáš Randýsek)

Důlní lokomotiva CV od firmy
Deutz z roku 1918 s udávaným
výkonem 12 koňských sil.
(foto © Tomáš Randýsek)

Elektrická lokomotiva FA860
od firmy SDAG Wismut s výko-
nem 8 kW byla postavená v roce
1987 a jezdí na proud z troleje
nebo z vestavěných akumulátorů.
(foto © Tomáš Randýsek)

Trolejová křižovatka.
(foto © Tomáš Randýsek)

Detail kladky.
(foto © Tomáš Randýsek)


Odborný výklad našeho hostitele a odpovědi na naše otázky.
(foto © Tomáš Randýsek)


Výhybky.
(foto © Tomáš Randýsek)


Kolejové křížení i s výhybkovým návěstidlem.
(foto © Tomáš Randýsek)


Na tomto důlním návěstidle je krásně vidět 90-ti procentní vlhkost, která se zde udržuje v letních měsících.
V zimním období je zde naopak vlhkost jen 20-30% a to musí dokonce vlhčit kolejové oblouky.
(foto © Tomáš Randýsek)


Telefon Siemens.
(foto © Tomáš Randýsek)

Dílenské zázemí.
(foto © Tomáš Randýsek)


Lokomotiva Jenbacher Werke JW20 z roku 1958 s výkonem 20 koňských sil.
Ta se startuje manuálně pomocí speciální zápalky, která při kompresi exploduje.
Podařilo se to až napotřetí, protože k nastartování je nutné nejdříve roztočit poměrně těžký
setrvačník a potom doufat, že dojde ke vznícení palivové směsi od explodující zápalky.
Vždy však máte jen jeden pokus a potom musíte zápalku vyměnit a začít znovu.
Pro místní členy klubu je nastartování lokomotivy vždy otázkou cti a prestiže.
(foto © Tomáš Randýsek)


Na závěr nám Günther předvedl zcela funkční lokomotivu BVD35,
která byla postavená v roce 1957 ve Vítkovicích a muzeum ji získalo z uhelného dolu v Ostravě.
Má výkon 35 koní a turbogenerátor na výrobu proudu. Tlakové lahve jsou schopné dodávat tlak 180 barů,
ale lokomotiva samotná jezdí přes redukční ventil na cca 14 barů.
(foto © Tomáš Randýsek)


V současné době má sdružení Montanmusea 6 aktivních členů, kteří tráví v podzemí veškerý svůj volný čas. A vzhledem k nízké teplotě a neustálé vlhkosti to asi každý dělat nemůže. Možná mají výhodu během zimních mrazů, kdy si mohou říkat, že se vlastně chodí do podzemí ohřát. Práce je to opravdu zajímavá a je jí v grazkém podzemí ještě hodně. Přejeme tedy členům Montanmusea, ať jim jejich pracovní nasazení co nejdéle vydrží a mohou co nejdříve otevřít tunelový systém široké veřejnosti. Děkujeme jim také za skvěle strávený podvečer ve štýrské metropoli.