Počet přístupů na stránky:


Kalendář akcí:

Náš mediální partner:

Optimalizováno pro prohlížeč:

Lokality návštěvníků našich stránek

Počasí na parkové dráze Olympia:


Více počasí


(foto © Tomáš Randýsek)

Již několik let jsem plánoval návštěvu Technického muzea ve Vídni, kde je kurátorem Thomas Winkler, který se pravidelně i se svojí rodinou zúčastňuje Parních Olympiád a kterého známe již léta z našich návštěv Štýrského Hradce, respektive tamního klubu parkové dráhy DBC Graz. Po několika Thomasových nabídkách to vyšlo až letos na jaře a tak jsme se 20. března vydali do Vídně, abychom si tamní technické muzeum prohlédli i s výkladem té nejpovolanější osoby. Sraz byl na parkové dráze již v 6:15, což u některých spáčů vyvolávalo hrůzu a skoro až záchvaty nepříčetnosti, ale kilometrická vzdálenost a čas na jejízdolání byly jasně dány. Pokud jsme si však chtěli nafotit co nejvíce exponátů a jejich detailů a to jsme samozřejmě chtěli, znělo doporučení Thomase jasně: "Přijeďte ve všední den a hned ráno." Je jasné, že se nemohli zúčastnit všichni členové, hlavně Ti školou povinní, ale budu se snažit jim to kompenzovat další návštěvou Vídně někdy na podzim, až skončí provozní sezóna. Cesta ubíhala celkem rychle, na nově otevřenou část rakouské dálnice jsme najeli hned za Drasenhofenem a i přes ranní dopravní špičku jsme dorazili k muzeu s časovým předstihem.


Tak to jsme prosím my - účastníci klubového výletu. A jeden z fotografů.
(foto © Tereza Randýsková, Tomáš Randýsek, Jiří Sajbrt)

Museli jsme chvíli čekat - muzeum otevírá přesně v devět.
(foto © Jiří Sajbrt)

Bundy jsme si odložili v šatně a pak už se nás ujal Thomas Winkler.
(foto © Jiří Polák, Tomáš Randýsek)

Košové návěstidlo používané na Severní dráze.
(foto © Jiří Polák)

"AJAX" je zachovalým exponátem parní lokomotivy anglického typu, která byla postavena na zakázku v roce 1841 v anglickém Warringtonu pro inauguraci první rakouské parní dráhy - Kaiser Ferdinands-Nordbahn, tedy Severní dráhy císaře Ferdinanda. Původně byla tato lokomotiva určena pro nákladní provoz, ale postupně byla zařazována také do osobní přepravy. Z provozu byla vyřazena v roce 1874, ale naštěstí nedošlo k jejímu sešrotování. Od roku 1897 byla deponována v Rakouském železničním muzeu. V roce 1908, u příležitosti 70-ti letého výročí založení Severní dráhy císaře Ferdinanda, byla lokomotiva restaurována a následně přepravena do Technického muzea ve Vídni, kde byla vystavena až do roku 1992. V letech 2006 a 2007 prošla další důkladnou rekonstrukcí, jejíž výsledek jsme mohli vidět při naší návštěvě. A jen tak pro zajímavost (informace z důvěryhodných zdrojů) - lokomotiva je usazena na originálních kolejnicích.

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)


Další parní lokomotivou vystavenou v muzeu je "STEINBRÜCK". Jedná se o lokomotivu vyrobenou v roce 1848 pro Südbahn a to vídeňskou fabrikou Wien-Glognitzer Bahn. Název dostala podle významného železničního uzlu Jižní dráhy, který se dnes nachází na území Slovinska a nazývá se Zidani Most. Lokomotiva byla primárně určena pro osobní dopravu a svojí konstrukcí připomíná typ americké lokomotivy. Pro svůj výrazný trychtýřovitý komín s lapačem jisker, který byl nezbytný kvůli topení dřevem dostala lokomotiva přezdívku "Kornout Jižní dráhy". Od roku 1864 jezdila na Graz-Köflacher Bahn pod jménem Söding. Ze služby byla stažena v roce 1878 a následně byla odstavena ve stanici Voitsberg. V roce 1914 se stala součástí Rakouského železničního muzea a poté přešla do sbírek Technického muzea ve Vídni, kde prošla v letech 2006 a 2007 důkladnou rekonstrukcí.

(foto © Jiří Polák)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)


Osobní vůz Cu 9424 byl postaven v letech 1897 a 1898 továrnou F. Ringhoffera na pražském Smíchově pro vídeňskou městskou dráhu. Tento dvouosý vůz třetí třídy byl jedním ze 864 vozů, zkonstruovaných městskou dráhu ve Vídni. Kapacita byla 48 cestujících a sezení bylo uspořádáno ve dvou řadách lavic s centrální uličkou. Z původního vozu zůstaly zachovány podvozek, plošina s uzavíracími zábranami, čelní stěny, strop a podlaha, které byly zrekonstruovány do současného stavu. Všechny ostatní části byly zrenovovány podle originálů. Rekonstrukce probíhala v letech 2007 a 2008.

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

Zajímavostí jsou čelní dveře, které se dají otevírat na obě strany.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

Video zachycuje průběh rekonstrukce.
(foto © Tomáš Randýsek)


Salonní vůz Hz 0011 byl postavený v roce 1873 také továrnou F. Ringhoffera a byl určen pro rakouskou císařovnu Elizabetu (Sisi), která ráda cestovala. Vůz byl vybaven spacím kupé s postelí, soukromým pokojem s toaletním stolkem a splachovací toaletou. Pro větší komfort byl vůz vybaven vyhříváním teplým vzduchem, které vytvářelo topeniště pod vozem. To bylo původně na brikety. Dva teploměry byly umístěny na bočnici vozu a teplote uvnitř vozu se udržovala pomocí vzduchových klapek. V roce 1895 bylo topení předěláno na parní a a současně bylo zavedeno i elektrické osvětlení. Po tragické smrti Sisi v roce 1898 byl v roce 1905 vůz umístěn do sbírek Rakouského železničního muzea odkud byl později přemístěn do Technického muzea. Původně byl vyroben i vůz Hz 0010, který císařovna používala na kratší cesty. Ten se bohužel nepodařilo zachovat.

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

Systém vytápění s venkovním topeništěm.
(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)


Parní lokomotiva kkStB řady 1.20 byla postavena v roce 1883 lokomotivní továrnou ve Floridsdorf jako model AR 254 pro privátní Kronprinz-Rudolf Bahn. O dva roky později byla tato dráha začleněna do systému císařsko-královských drah a lokomotiva byla přejmenována na kkStB 1.20. K dalšímu přejmenování došlo po první světové válce, kdy byla provozována jako DÖStB 1.20, ÖStB 1.20 and finally BBÖ 1.20. Po 43 letech provozu byla lokomotiva na objednávku Technického muzea upravena v dílnách v Linzi pro demonstrování práce parního stroje.

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)


Nejstarší elektrická normálněrozchodná lokomotiva řady 1060.001 byla postavena v roce 1912 lokomotivní továrnou ve Floridsdorfu a byla určena pro provoz na Mittenwald Bahn spojující tyrolský Innsbruck s bavorským Garmisch-Partenkirchenem. Vzhledem ke sklonovým poměrům až 36,5‰ bylo nutné zajistit elektrický provoz. Byla to první normálně rozchodná trať se střídavým proudem 15kV/15Hz, který dodávala hydroelektrárna v Ruetzbachu. Již v roce 1935 bylo o lokomotivě rozhodnuto jako o muzejním exponátu. V roce 1961 byla lokomotiva zrekonstruována a na objednávku Technického muzea vybavena skleněnými výplněmi dolní části bočnice.

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)


Jura fotí parního Ajaxe pěkně z výšky.
"Ještě budete takhle škrábat prstíčkem, abych Vám ty fotky poslal!"
(foto © Jiří Polák, Tomáš Randýsek)


Sestava parní turbíny s turbogenerátorem,
který byl postaven továrnou Kolben v Praze Vysočanech v roce 1910:

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)


Vertikální diesel motor o výkonu 58,84 kW (80 PS)
se stejnosměrným generátorem 110 V:

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)


Dvojčitý parní stroj s oscilačními válci. Roky výroby 1853.
(foto © Tomáš Randýsek)


Peltonova turbína s generátorem z hydroelektrárny Reutz, která dodávala proud pro trať Mittenwald Bahn, na které jezdila výše popisovaná elektrická lokomotiva 1060.001. Výstupní výkon byl 6.000 kW. Zde lze sejít i o úroveň níž a prohlédnout si zblízka lopatky turbíny i s dvěma obřími tlakovými tryskami.

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

Osobní vůz Hannibal z koňky
České Budějovice - Linz z roku 1841.
(foto © Tomáš Randýsek)

Drezína pro měření rozchodu.
(foto © Tomáš Randýsek)

Modely nákladních vagonů v měřítku 1:5 byly pro muzeum postaveny v roce 1956.
(foto © Tomáš Randýsek)


Vůz druhé třídy, který se používal na koňce mezi Linzem a Gmundem v letních měsících:

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)


Modely první parní lokomotivy Richarda Trevithicka a The Rocket George Stephensona.
Oba jsou v měřítku 1:20 a pro muzeum je v roce 1952 postavil Josef König.
(foto © Tomáš Randýsek)

Vůz č. 24 Pilatus Bahn.
(foto © Tomáš Randýsek)

Model první parní lokomotivy
s hřebenovým převodem.
(foto © Tomáš Randýsek)

Hodinový stroj se dvěma zvony.
(foto © Tomáš Randýsek)

Rakouská podoba "číňana".
(foto © Tomáš Randýsek)

Další exponáty železniční expozice.
(foto © Tomáš Randýsek)

Střechu podepírají sloupy v secesním stylu.
(foto © Jiří Sajbrt)

Těsně pod skleněnou střechou muzea se nachází letecká expozice.
(foto © Tomáš Randýsek)

Obraceč tahu motoru Boeingu 787 Dreamliner.
(foto © Tomáš Randýsek)

Simulaci pohybu v balónovém koši si vyzkoušeli Terezka i Matěj.
(foto © Tomáš Randýsek)

Expozice kol, jejíž součástí je také automobil Benz Velo-Comfort z roku 1895.
(foto © Tomáš Randýsek)

Siegfrid Marcus Car vyrobený
firmou Märky, Bromovsky & Schulz
v Adamově v letech 1888/1889.
(foto © Tomáš Randýsek)

Benz Patent Motor Car Victoria.
(foto © Tomáš Randýsek)

Nesselsdorf Präsident vyrobený
v Kopřivnici v letech 1899/1900.
(foto © Tomáš Randýsek)

Electric Phaéton měl elektromotory
umístěné v nábojích předních kol.
(foto © Tomáš Randýsek)

Expozice motocyklů.
(foto © Tomáš Randýsek)

Mercedes-Benz W 196 "Stříbrný šíp" dosahoval rychlosti až 290 km/h.
(foto © Tomáš Randýsek)

Je libo benzín? Vezměte si kanystr a můžete si zkusit načepovat.
(foto © Jiří Polák)

Lodní expozice.
(foto © Tomáš Randýsek)

Procházka mezi expozicemi.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Polák)


Ukázka exponátů telekomunikační, radiokomunikační a televizní techniky:

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

Naše Terezka si střihla dopolední zprávy na ZIB1.
(foto © Tomáš Randýsek)


Pohled na Schönbrunn.
(foto © Tomáš Randýsek)

Kabina lanovky.
(foto © Tomáš Randýsek)

"Tak už nezdržuj, máme hlad!"
(foto © Tomáš Randýsek)


Nakonec se všichni dočkali. Oběd jsme si dali v bistru muzea.
V nabídce bylo denní menu, polévky, hotová jídla i zákusky.
A tak stále platí moje zkušenost, že v Rakousku se dobře najíte opravdu všude:

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Jiří Sajbrt)

(foto © Jiří Sajbrt)