Neděle 4.12.2022: Mikulášské jízdy

Klubovna se pro pořádání takové akce prostě již několik let kapacitně nestačí, letos se nás sešlo dokonce více než dvojnásobek její kapacity a tak se sáhlo po osvědčeném konceptu, kdy se v prostorách dílny zatopilo, rozestavěly sady párty laviček a stolů no a dílenský ponk se po překrytí obrusem stal improvizovaným režonem v poledne a švédským stolem při večeru.
Ale vše popořádku. První “hosté” se začali scházet před devátou hodinou dopolední. Nikdo však nevydržel zahálet dlouho, protože práce a úkolů nás čekalo spousta. První příchozí se jali zatopit v krbových kamnech, další se pak postupně pouštěli do přípravy dílenských prostor, oživení vozového parku pro odpolední provoz a v neposlední řadě do prací souvisejí s přípravou oběda, tedy svíčkové na smetaně s dvěma druhy knedlíků a brusinkami a večerního rautu.

A co by to bylo za setkání, když bychom neposkytnuli svezení široké veřejnosti. Navzdory opravdu větrnému počasí, vysoké vlhkosti a teplotám okolo pěti stupňů celsiovy stupnice Vás nakonec dorazilo hojné množství. Tak snad je škoda, že sněhová nadílka, která se objevila během pátečního odpoledne, pro letošní rok nevydržela až do neděle.

Mezi tím, co se mladší osazenstvo bavilo provozem, především to starší se usadilo tou dobou již ve slušně vytopené dílně a pustilo se do velmi plodné diskuse o moderním světě třetího tisíciletí, a tak nechyběla témata jako kde sehnat konzervu luchmeatu alespoň uspokojivých kvalit, zda-li je lepší si pořídit jako domácího mazlíčka kočku, psa či robotický vysavač, jak fungují stravovací návyky daleko za našimi hranicemi a nebo také to, kam i ustlat k poslednímu odpočinku a zda-li při něm je houkání lokomotiv uklidňující a nebo naopak rušivé. V neposlední řadě se pak i vzpomnělo na ty, kteří s námi dlouhá léta parkovou dráhu budovali a nejsou již mezi námi.

Po uklizení většiny vozového parku na svá stání se celé osazenstvo sešlo u bohatě prostřeného stolu a pustili jsme se do večerní části programu, pro který Vavřinec připravil interaktivní hru napodobující kdysi populární televizní soutěž Riskuj! Celkem osm týmů ve dvou kolech se utkalo nad otázkami okolo parkové dráhy a nutno dodat, že některé z nich byly opravdu záludné i pro letité členy z témat jako byla počítání s Filipem, dílenská činnost a nebo kuchyně. Na úplný závěr jsme se prostřednictvím reportáže Lukina Tučka odcestovali až do dalekého arménského Jerevanu, který kromě již uzavřeného tramvajového provozu dodnes disponuje poměrně zajímavým provozem trolejbusovým, do kterého byly mimo jiné dodány i vozy československé výroby Škoda 9 Tr a 14 Tr.

Všem návštěvníkům děkujeme za projevenou přízeň v uplynulé sezoně, přejeme krásné prožití oslav zimního slunovratu i nového roku a těšíme se začátkem května opět brzy Naviděnou!

Víkend 15.10.2022 + 16.10.2022: Obousměrný provoz čtyř vlaků

V pořadí třetí provozní víkend v říjnu byl věnován obousměrnému provozu s celkem čtyřmi soupravami. Dopolední část provozu probíhá standardními odjezdy vlaků v “lichém” směru. Během polední pauzy jsou pak dvě soupravy obráceny do směru “sudého” a po většinu odpoledne pak jezdí vlaky proti sobě, přičemž křižují v Nácestném nádraží a v Amfiteátru, případně i v prostorách Odstavného nádraží. Jízdní řád je sestaven tak, aby se během odpoledne vystřídalo co nejvíce variant provozních zajímavostí, takže je možné zažít souběžnou jízdu v serpentinách u Kůlového bludiště ale i křižování hned čtyř souprav v Nácestném nádraží. Především pro strojvedoucí je takový provoz velmi náročný, protože je třeba úzkostlivě číst a dodržovat jízdní řád, aby nedošlo k vjetí do úseku obsazeného protijedoucím vlakem. K tomuto účelu se osvědčilo ježdění s vlakvedoucím, který kromě odbavení cestujících v areálu Hlavního nádraží rovněž hlídá dodržování jízdního řádu a má možnost vlak v případě nedodržení křižování zastavit. Vše se nakonec ale podařilo!

Sobota:

Neděle:

Víkend 8.10.2022 + 9.10.2022:

O druhém říjnovém víkendu jsme v neděli jako zpestření programu zvolili jízdy opačným směrem. Pro strojvedoucí to byl malý trénink na nadcházející “obousměry” a možnost vyklouznout z běžné rutiny ovládaní lokomotiv, jelikož reliéf tratě projížděný opačně je prostě úplně jiný. Prudší stoupání za Nácestným nádražím, strmé klesání do Amfiteátru, omezený výhled v tunelu při návratu na nádraží, jiné kulisy keřů atd.

Víkend 1.10.2022 + 2.10.2022: Parní provozní víkend

Sotva jsme se stihli pořádně rozkoukat a sezóna se nezadržitelně překlápí do svého konce. První říjnový víkend se tak stává poslední příležitostí svézt se vlaky taženýmiparní lokomotivou. Úplně poslední příležitostí se pak stává zpravidla 28. říjen, kdy v rámci státního svátku a volnějšího provozu jezdí parní lokomotivy v rámci obousměrného parního provozu.

Z parních lokomotiv během víkendu pro tentokrát vyjely pouze domácí lokomotivy 5, 7 a 26. Sobotní provoz pak byl oživen přítomností E 225.001 Tondy Mareše a lesní lokomotivy Deutz MS 118 Hugo týmu okolo Tomáše Hodra, kteří nás již tradičně bavili historkami a povídáním o starém ockovi. Abychom čtenáře nezasvěceného do problematiky seznámili s touto téměř až cimrmanovskou postavičkou je nutno vysvětlit jak tyto příběhy vůbec vznikly. A sice tomu bylo mnoho let zpět někde v hloubi Slovenska, kdy k těmto dvěma pánům přistoupil evidetně ne moc bystrý mladý hoch, tedy ujo a každou svojí větu začínal “Moj starý otecko povedal…”. Pánům se pak tato hláška natolik zalíbila, že se stalo již tradicí, že společně s nimi přijíždí též i imaginární postavičky uja a starého otecka, který se tu a tam najebe borovičkú, čímž vzniká nekonečná studnice příběhů, kdy se místní osazenstvo popadá smíchy za břicho a přesto si žádá další a další vyprávění.

Víkend 17. + 18.9. byl typický ryzí provozní víkend, kdy se jezdí, jezdí a jezdí. Návštěvníků bylo i pod oblačnou dekou na nebi dost, takže si naši noví strojvedoucí (celkem 4 klukům se letos podařilo splnit všechny náročné podmínky pro to, aby mohli řídit bateriové lokomotivy AEG) mohli důkladně prohloubit zkušenosti. Během víkendu se navíc zastavilo několik našich členů, kterým již pracovní a jiné milé povinnosti nedovolují být na Parkové dráze vyloženě často. Bez váhání se zapojili do potřebných činností a všichni odcházeli spokojení, že jsme se zase potkali, mohli si popovídat a pracovat v jednom týmu.

Víkend 10.9.2022 + 11.9.2022:

Druhým víkendem měsíce září se jako červená nit táhlo dokončování výcviku Pavla a Toma na strojvedoucí bateriových lokomotiv AEG. Po několika týdnech pečlivé přípravy jsme tak získali další dva členy s oprávněním řídit lokomotivu, čímž se jim pobyt na Parkové dráze značně zatraktivní. Co vlastně takový kurz na strojvedoucího u nás obnáší?

Část tvoří teorie – opakování provozních předpisů a rozšíření znalostí o povinnosti strojvedoucího, popis konstrukce lokomotivy, provedení předvýjezdové kontroly, řešení (a prevence) běžných závad atd. Podstatnější druhou část pak naplňují cvičné jízdy, při kterých si kluci osvojili ovládání lokomotiv, aby jízda byla plynulá a bezpečná. Projeli při tom všechny možné varianty tratě a všechny koleje, natrénovali si posun s vozy na odstavném nádraží, který musí být rychlý a přesný, nouzové brždění, rozjezdy po zastavení v kopci atd. V neposlední řadě si pak pro zábavu jejich i instruktorů vyzkoušeli různý netypický provoz, jako je jízda na konci vlaku “vozy napřed” a podobné kratochvíle. Tak, aby je v provozu nemohlo nic překvapit. Přejeme jim mnoho šťastných kilometrů.

V sobotu byl v provozu také model historické tramvaje ev. č. 107, se kterým jezdí pouze její majitel, a není tak k vidění příliš často. Jakožto předvoj přicházejícího podzimu se dříve než listí zbarvily do červena zrající plody šípkových keřů, které v něktrerých částech lemují trať. Průběžné změny přírody v parku přináší to pozitivum, že je jízda vlakem v každém ročním období úplně jiná.

Víkend 3.9.2022 + 4.9.2022: Parní provozní víkend

Sobota zářijového parního víkendu byla slunečným dnem a naše nádraží se vlaky jen hemžilo. Parní lokomotivy se v provozu vyskytly hned čtyři, a sice domovský Mecklenburg, Victoria rodiny Uhlířových, Skalica pana Příkazkého a Všudybylka pana Pavlíčka. Personál na nástupišti, působící většinu odpoledne pouze ve dvou lidech, se měl co ohánět, a když zrovna Filip s Janou neštípali jízdenky, neúnavně doplňovali vodu do konví, nebo přímo do parních lokomotiv, aby měli parní strojvedoucí všechno připravené a mohli se věnovat udržování ohně v kotli a co nejvíc jezdit.

V dílenských prostorách probíhala montáž výfukového potrubí do lokotraktoru ev. č. 12, který při běžných provozních dnech není žádoucí ponechat v dílně, jelikož jako jediný hravě utáhne oba oblíbené zastřešené “svatební” vozy se záclonkami. Tentokrát ale roli hlavního lákadla pro cestující plnily parní lokomotivy, čehož jsme využili k malé modernizaci a opravě zapojení měřicích přístrojů, které jsou nyní již spolehlivě schopny odhalit případnou závadu některého ze čtyř elektrických motorů.

V neděli zůstala obloha zahalena mraky, ze kterých se dopoledne občasně snášel jemný deštík. Pro provoz tak stačila jedna parní lokomotiva, a pan Uhlíř svolil zaučit vybrané mladší členy na mrňavou, ale provozně zajímavou bateriovou lokomotivu ev. č. 16, která disponuje “tempomatem” i možností jízdy “výběhem”. Vojta, mladší ze Stanislavů, a mladší z Josefů si tak rozšířili svá strojvůdcovská oprávnění o další položku. Odpoledne se kluci rozhodli po delší době spojit čerstvě opravené drobné klubové parní lokomotivy Ponava a Křenovice do dvojčete, které ale bohužel vlivem dodatečně zjištěných problémů u Ponavy v provozu příliš dlouho nevydrželo. Udržování složitých mechanismů skutečné parní lokomotivy v miniaturním měřítku je někdy značně komplikovanou záležitostí. Tak snad příště.

V neposlední řadě jsme pak během víkendu jednak zaučovali jednoho ze stálých členů na práci v pokladně, a také jsme přijali dva členy nové, kteří snad úspěšně rozšíří naše řady.

Víkend 13.8.2022 + 14.8.2022:

Víkend 6.8.2022 + 7.8.2022:

Sobotní ráno, svým deštivým počasím, příliš nevybízelo k opuštění vyhřáté postele, natož k návštěvě parkové dráhy. Brzy se však vyčasilo a ikdyž nepřažilo sluníčko jako minulé dny, park se brzy naplnil cestující veřejností. Nad šálkem kávy si po ránu poseděli parní strojvedoucí, kteří o parních víkendech bývají v rotundě mezi prvními. Přeci jen zatápět lokomotivu za hustého deště není nic příjemného a tak první cestující museli na parní vlak nějakou tu chvilku počkat, tak snad nám to odpustí.

Nedělní počasí již typický letní a po celý den bylo slunečno. O co více nám přálo počasí, o to méně nám byly nakloněny parní lokomotivy. Petrova Skalica již v sobotu měla problémy s tahem a ráno po provedené rozborce byla nalezena značně opotřebovaná šoupátka, která budou muset být výměna za tvrdší z bronzu namísto původních mosazných.

V odpoledních hodinách si odbyla své snad první vykolejení a doufejme, že i na dlouhou dobu poslední parní šestadvacítka – Mecklenburg. Při jízdě došlo k neznámých příčin k vykolení před přejezdem u kulového bludiště. Na první pohled vážná nehoda se obešla bez větších následků – lokomotiva si odvezla z místa nehody pár škrábanců, ohnutý pluh a utržené hadice mezi lokomotivou a tendrem. Její strojvedoucí Kuba, kterému přistála svojí váhou na levé noze pak z místa sice odkulhal, ale žádné vážnější zranění neměl, snad jen, že nárt vystřídal během následujícího týdne snad všechny barvy. Přeprava lokomotivy po nehodě byla provedena netypicky pouze sólo bez tendru a zbytek soupravy byl dotlačen následujícím pravidelným vlakem.

Víkend 30.7.2022 + 31.7.2022:

Sobotní den se zprvu zdál být dalším z těch provozních dní, které silně poznamenalo počasí. Déšť nejen odradil spoustu cestujících od návštěvy parkové dráhy, ale také značně komplikoval výhled ze zastřešeného lokotraktoru. Ten byl po celé dopoledne připraven vozit ty nejotrlejší cestující, kteří se nebojí ani deště. Ale každá bouřka má někdy svůj konec. I tato ještě během soboty ustala, a dovolila tak večer vypravení i nezastřešených vagónků. Neděle byla dnem pokračujících zácviků. Například Pavel procvičoval jízdu na čas s lokomotivou AEG. Opět si navíc vyzkoušel různé neobvyklé možnosti trasy, například průjezdy smyčkou V Aleji, kudy občas projíždí nejrůznější pracovní vlaky.

Víkend 23.7.2022 + 24.7.2022:

Uplynulý víkend patřil mezi ty provozně obyčejnější. Svůj zácvik závěrečnou zkouškou dokončil “Hans”, který tak zapadl mezi flotilu strojvedoucích, kteří disponující oprávněním k vedení obou strojů TU 47.

Jak každý dobrý vinař ví, práce ve vinohradu je po celý rok dostatek. Ač na amatérské úrovni, snažíme se jej udržovat v co možná nejlepší kondici, takže kromě postřiku v minulých týdnech probíhá více či méně často i vyštipování nepatřičných výhonků. Pro letošní rok to vypadá, že hroznů bude dostatek, aby se všichni milovníci sladkých bobulí dosyta nakrmili.

Personál lokomotivního depa spustil závěrečnou fázi montáže tlakovzdušné brzdy na nákladní vozy. Ty byly postupně od loňského roku vybavovány průběžným potrubím, čelními uzavíracími kohouty a přestavovači P/L po vzoru skutečné železnice. Nyní byly vyrobeny a dodány i tlakové válce a tak mohla být komplexní montáž dokončena. Ještě se vraťme k onomu tajuplnému přestavovači P/L, tedy Prázdný nebo Ložený. Celá filozofie vychází z toho, že nákladní vůz v prázdném stavu má i několikanásobně nižší hmotnost, než na jakou může být naložen. Pokud by tak byl brzděn stále stejným přítlakem brzdových špalíků, tak by byl brzdící účinek v případě plně loženého vozu nedostatečný a nebo naopak by prázdný vůz jel smykem. Proto podle polohy přestavovací páčky je buď vzduch veden z průběžného potrubí přes regulátor tlaku v případě polohy prázdný, a nebo napřímo do brzdového válce v případě polohy plný.

Víkend 16.7.2022 + 17.7.2022:

Příjemné počasí s přecejen o něco nižšími teplotami a svěžím větrem naplnilo park za OC Olympia lidmi, kteří si chtěli užít s dětmi volný čas na hřišti, zadovádět si na plážově-volejbalových hřištích, vylézt na stěnu nebo si pořádně zajezdit na kolečkových bruslích. Zejména po obědě se pak naplnilo i naše nástupiště, takže jsme na chvíli přistoupili k mimořádnému posílení souprav nad rámec běžných zvyklostí, abychom všechny zájemce svezli bez delšího čekání. Nový personál se rychle zaučuje do všech potřebných činností, a Marek se Sofií zvládali perón natolik s přehledem, že se Filip mohl chopit plechovky s lazurovacím lakem, a jedny vrata po druhých obnovovat nátěr dřevěných částí lokomotivního depa – rotundy, které trvalým působením slunce a deště dostávají pořádně zabrat. Jelikož se zejména v sobotu našich mladších členů sešlo vskutku hodně, zbyl čas a prostor i na úpravu části vegetace kolem trati a chlapci se potom notně vydováděli při sestavování soupravy pracovního vlaku a samotné jízdě na odvoz větví. Vše samozřejmě pod heslem “Napřed práce, potom zábava.”

Víkend 9.7.2022 + 10.7.2022:

Druhý červencový víkend byl takový krásný poctivý provozní víkend bez výrazných odchylek. Svítilo slunce, poletovaly mráčky, foukal vítr, cestující chodili, a my jsme jezdili. Jediným obtěžujícím elementem se stalo přibývající množství dotěrných vos, které komplikovaly zejména polední a večerní občerstvení personálu, ale např. i práci na nástupišti. Drobná hnízda pod střechou dílny jsme sice už odstranili, ale žlutočerný hmyz se nevzdává a z nějakého prozatím utajeného sídla neúnavně vyletuje za hlasitého bzučení na otravné výpady. Budeme muset lokalizovat zbylá hmyzí obydlí a nemilosrdně je zlikvidovat.

V dílně pokračovala modernizace bateriových lokomotiv, které byly průběžně přistavovány k provedení potřebných prací. V rámci vzdělávání si pak David, který má skoro dokončený zácvik na malé bateriové lokomotivy, vyzkoušel pracovní vlak bez dozoru instruktora. Bylo totiž potřeba odvézt z tratě ostříhané větve, které obětavá pracovní četa odstranila nůžkami z nejbližšího okolí tratě. Samostatnou službu na nástupišti si pak po úspěšném napsání vstupních testů z předpisů vyzkoušel Adam.

Státní svátky 5.7.2022 + 6.7.2022: Provoz sudým směrem

Dvojice prázdninových státních svátků, jež letos připadla na úterý a středu, přímo vybízela k nějakému provoznímu zpestření. Ze sbírky alternativních jízdních řádů tak byly vybrány jízdy sudým směrem. Pro čtenáře nezasvěceného – nejedná se o nic jiného, než o jízdy opačným směrem oproti běžným zvyklostem. Tedy všechny ten den jedoucí vlaky nejdřív vyrazily kolem stavědla, obkroužily rotundu a podél vozovny přes odstavné nádraží opustily areál Hlavního nádraží, celý okruh projely protisměrně a vrátily se přímo přes přejezd k nástupišti. Při takovém provozu si přejezdové výstražníky odpočinou, protože, ač o tom stále hovoříme a sníme, neumějí spouštět signalizaci v opačném směru, zato strojvedoucí si procvičí svou bystrost a tuto změnu povětšinou vítají. Mnoho z nás pak večer tvrdí, že je to jako by jsme získali další kilometr a půl dráhy, protože ty výhledy jsou prostě úplně jiné.

Úterní počasí provozu však příliš nepřálo. Kdo nedorazil do klubovny na tradiční devátou, byl potrestán pořádnou dávkou deště a sušil ponožky až do pozdního odpoledne. Pro provoz však přesto byl přichystán lokotraktor ev. č. 12 se dvěma “svatebními” vozy ev. č. 271 a 272, které přeci jen i během velmi deštivého dopoledne pár cestujících svezly. Byli to zpravidla ti, kteří za námi přijeli zdaleka a o to větší radost měli, že nás zastihli v provozu i v počasí, kdy by jeden ani psa nevyhnal.

Každá volná ručička, která by snad měla úmysl zahálet, byla zaměstnána v kuchyni (jeden by nevěřil, kolik cibulí je potřeba na pořádnou porci cibulové marmelády) a každá volná hlava, která by si ani zahálet nedovolila, byla proškolena ze všech možných variant provozu, a tak všichni přítomní už nyní byli připraveni na speciální varianty jízdního řádu, které běžně využíváme zejména o víkendech v říjnu. Pošmourné počasí tak mělo i své výhody, protože za běžného aktivního provozu je málokdy možné shromáždit hned čtyři nebo pět mladších členů pro souhrnné školení. Jakmile se déšť trochu uklidnil, dostali “žáci” do rukou praporky a začalo důkladné školení posunu na odstavném nádraží. Protože posun patří k železnici jako listy ke stromu.

Odpolednímu provozu byla nebesa přeci jen více nakloněna, déšť se alespoň částečně uklidnil a tak návštěvníci kromě zastřešených vozů hojně využívali i druhou soupravu vozů otevřených se zapůjčenými klubovými deštníky v ruce. A protože malá AEG nebyla pro provoz s cestujícími potřeba, hned se využila pro výcvik budoucích strojvedoucích – Davida a nově i Pavla.

Ve večerních hodinách se nakonec počasí definitivně umoudřilo a napovídalo, jak bude v den následující. Někteří z nás se pak pod venkovní pergolou zdrželi do pozdních večerních hodin, protože bylo po delší době možné posedět a zazpívat si u kytary s Honzou a Kubou.

Středeční slunečné počasí pak již provozu naplno přálo, takže jsme si deštivé úterý do sytosti vynahradili a strojvedoucí si důkladně zajezdili opačným směrem, na který se tolik těšili.

Víkend 2.7.2022 + 3.7.2022: Parní provozní dny

Prázdniny se parním víkendem rozběhly na plné obrátky. Především o prázdninových měsících za námi vyrážíte doslova ze všech koutů republiky a parková dráha se stává cílem Vašich cest, ať už cestou na dovolenou, za příbuznými a nebo jen a pouze k nám, což nás velmi těší.

Vozový park se v současné době potýká s menšími výpadky “škaredých” vozů rozchodu 184 mm. Sice se na první pohled zdálo, že úpravou vypružení z gumiček na pružinky se vyřeší vše, nakonec se ale ukázal opak a vozy čeká po dodání příslušných dílů i úprava ložisek zajišťující hladké klouzání podvozku při jeho natáčení.

S novým prvkem oděvní výstroje dorazil stylově parní strojvedoucí Tomáš. Kdesi v prachu sklepa nalezl nádhernou “fenu” či “aminu”, jak by dříve každý železničář řekl své velké kožené brašně, ve které se kromě vydatné svačiny nosívaly především hromady předpisů a jiné tehdejší nezbytnosti pro výkon služby. Její původní nelegální obyvatel – pavouk – prý dostal okamžitý příkaz k vystěhování, brašna se tak stala nedílnou součástí už tak přesvědčivé image správného “páraře” a po celý den jezdila na korbě nákladního vozu hned za lokomotivou.

Na víceméně náhodné pošťouchnutí Petra Příkazkého ve chvíli, kdy vstával z obslužného vozu s něčím jako “Au, ta moje noha …”, bylo z jeho strany překvapivě odpovězeno, že ač sice duchem věčný mladík, fyzicky jej celý parní víkend již zmáhá a byl by rád, kdyby pro svou lokomotivu měl i parťáka a následovníka, se kterým by se mohl v provozu střídat. V přání jsme mu samozřejmě rádi vyhověli a tak pod jeho dozorem započal zácvik Honza, který tak po zkušenostech s 5” lokomotivami Ponava a Křenovice okusil i jízdu se značně větším 7” strojem. Je více než dobře, že i mladší členové klubu mají o parní lokomotivy zájem a budeme tak mít i v budoucnu partu kluků a chlapů, kteří s těmito stroji budou umět nejen jezdit, ale i je opravovat.

Víkend 25.6.2022 + 26.6.2022:

Ani poslední červnový víkend nás velmi parné počasí neopustilo. Během sobotního odpoledne se přes park přehnalo několik dešťových přeháněk, což obvykle mívá za následek evakuaci návštěvníků parku do přilehlého nákupního centra. Tentokrát tomu však bylo přesně opačně a největší mumraj se odehrával právě v okamžicích dešťových, kdy především zastřešené vozy jezdily doslova plné k prasknutí.

Sliby se mají plnit a tak jak slíbil, tak i dorazil Bohouš Pavlíček opět se svým novým Albatrosem 498.044, tentokráte již s upravenými vůlemi a pohonem nápravové pumpy. Jak sám sice tvrdí, úprav je potřeba provést ještě mnoho, leč při zkušebních jízdách byl na stroj pohled vskutku impozantní a modelové ztvárnění, jak bývá u autora zvykem, je opět na špičkové úrovni. Přejeme mnoho úspěšných kilometrů s novým strojem!

Z onoho v minulosti zmiňovaného kolotoče zácviků pomalu ale jistě začínají vypadávat šikovní a znalí členové všech možných funkcí. Kromě toho, že nám přibyli noví průvodčí, naučil se Adam zastávat funkci výdeje občerstvení. Po delší době se pak klub rozrostl o nového strojvedoucího, Standu, který v neděli úspěšně složil závěrečnou zkoušku na nejmenší bateriová “AEGčka”.

Víkend 18.6.2022 + 19.6.2022: 

Červen se překulil do své druhé poloviny a parkovou dráhou hýbou zejména dvě dějové linky. Jednou z nich je rozvíjení dovedností nových a mladších členů, ať už se jedná o úvodní školení těch nově příchozích, nebo první zácviky na lokomotivy, co už s námi chvíli jsou. Tou druhou jsou pak nutné modernizace a opravy vozového parku, zejména lokomotiv. V útrobách dílen se tak momentálně střídají malá elektrická AEG, kterým jsou po letech služby vyměňovány např. pohonné řetězy a ozubená kola nebo lokomotivní houkačky, jsou dovybavovány “chytrými” nabíječkami pro doplňování energie z běžné elektrické sítě atp. Osobní vozy pak “jezdí” do dílen na výměnu kol, opravy odpružení podvozků, vzduchového potrubí a další drobné modernizace.

Externí kolega pan Pavlíček dovezl na první zatopení svůj nový model parní lokomotivy Albatros, snímky ze zkušebních jízd alespoň v rámci nádraží přineseme v příští aktualizaci. Zácvik nového strojvedoucího probíhal i na jedné z lokomotiv TU. Jelikož v rámci klubu důsledně dbáme na předávání zkušeností těmi nejlepšími, a všichni mají víceméně rovné podmínky, došlo k úsměvné skutečnosti, kdy byl instruktor cca 3x mladší, než žák 🙂 

Z hlediska počasí panovalo po oba dny až úmorné vedro, v neděli alespoň doplněné svěžím větrem, který připomínal pobyt u moře. Provoznímu personálu tak přišel vhod ledový čaj s broskvemi, limetkami a mátou, vyrobený jako bonus kreativním kuchařem Kubou. Jelikož počasí lákalo zejména k pobytu někde u vody, byl na přilehlém parkovišti ke spatření úkaz až  nevídaný – větší množství volných parkovacích míst. Nedělní provoz pak navíc zpestřila návštěva majitele modelu parní lokomotivy “Skalica”, takže se mezi elektrickými a motorovými vlaky proháněl po část dne i jeden parní. Děkujeme všem, kteří se přišli svézt našimi vlaky. 

Víkend 11.6.2022 + 12.6.2022: 

Mnoho novinářů se obvykle v letních měsících potýká s okurkovou sezonou, kdy nemají příliš mnoho témat ke zpracování. Taková menší sezóna, kterou bychom mohli nazvat jahodovou, nastává po Parní Olympii, kdy je většina návštěvníků naším druhem zábavy přesycena z předchozího víkendu. Ovšem sezóna skutečných jahod je více než bohatá a na naší “plantáži”, jak se začalo přezdívat skromné zahrádce za vozovým depem, se letos opravdu urodilo. Sladké a šťavnaté osvěžení přišlo členům provozního personálu vhod.

Na nedostatek práce si však stěžovat rozhodně nemůžeme. Kolotoč školení pokračoval dál, dokonce náš se náš klub opět nejspíš brzo rozroste. Dva hoši a dokonce po dlouhé době i jedno děvče projevili zájem podílet se na provozu “parkovky”. Přejeme jim pro začátek hlavně hodně trpělivosti a co nejrychlejší pochopení základních pravidel a předpisů, do party určitě zapadnou velmi rychle!

Trochu ztíženou práci měli o tomto víkendu především pokladníci, kterým během sobotního dopoledne vypověděla službu tiskárna u elektronické kasy, a tak především výdej občerstvení byl o fous složitější. Místo obligátní účtenky, kterou návštěvníci používají jako poukaz k výdeji nápojů, byly zmobilizovány předtištěné kartičky z dob dávných, a část artiklů bylo nutno vypisovat propiskou na trhací lístečky. V několika případech měla následně obsluha problém lístečky rozluštit :-). Snad se oprava podaří co nejrychleji, aby se vše vrátilo do zaběhnutých kolejí.

Víkend 4.6.2022 + 5.6.2022: 9. Parní Olympia

První červnový víkend již tradičně organizujeme mezinárodní sraz nejen parních modelů rozchodu 5″ a 7″.  Podrobnou reportáž pro Vás v řádu několika týdnů přichystáme a dodáme zde odkaz. Prosíme o trpělivost – materiálů i dojmů ke zpracování je mnoho. 

Víkend 28.5.2022 + 29.5.2022

I přes velmi větrné počasí a tím i o něco nižší teploty než o předcházejících víkendech se dá považovat provozní víkend co se týče návštěvnosti za nadprůměrný. Za nadprůměrnou se dá považovat i docházka našich členů. Takové situace bylo ihned využito a rozepsány úkoly, aby nikdo z nás nezahálel. Mimo jiné téměř nonstop pracovala i motorová kosa, která se vystřídala v rukou nejednoho z nás, protože okolí tratě je třeba připravit na nadcházející parní sraz. Další práce provedl Michal, který se jal lopaty a odstranil zavážku pod nově vybudovanou opěrnou zídkou, která následně byla nahrazena čistým štěrkem dovezeným ve dvou speciálních samovýsypných vozech – Saskách.

Ani v oblasti školení jsme nezaháleli. O nedělním odpoledni se dokonce kromě pravidelných vlaků parkem proháněly tři cvičné jízdy včetně kurzu 5/90, na kterém byla nasazena parní lokomotiva ev. č. 26 se strojvedoucím v zácviku – Tomášem. A tak po uplynulém provozním víkendu máme kromě rozběhnutého zácviku Davida a Standy na AEGčka dva nové strojvedoucí větších TUček – Františka a mladšího z Pepů.

Stejně jako v loňském roce jsme využili nabídky účastnit se brněnské části festivalu OpenHouse s podtextem “Brno, jak ho neznáte.” Návštěvníci, kteří se rozhodli zůstat po konci provozní doby, a dozvědět se něco ze zákulisí železničního provozu, tak stejně jako v loňském roce mohli shlédnout odbornou komentovanou ukázku posunu s vozidly, který je většinou prováděn mimo otevírací dobu parkové dráhy, a tak je oku běžného návštěvníka skryt. Po sestavení souprav, kdy vždy jedna byla smíšená z osobních i nákladních vozů, mohli návštěvníci využít možnosti svezení napříč celým parkem.

Víkend 21.5.2022 + 22.5.2022

Kombinace slunečního svitu a alespoň nějakého deště má za následek jediné. Tráva i keře rostou doslova jako z vody. Celý park se tak proměnil v krásný kus kvetoucí přírody, která vystavuje své umění tvořit pestrobarevné květy a listy roztodivných tvarů. Jenže všeho moc škodí. Do kolejí a jejich těsné blízkosti tráva nepatří, protože cestující rozhodně netouží přijet zpět na nádraží s nohavicemi obalenými pylem a semínky. Proto jsme se během uplynulých dvou víkendů vynasnažili navzdory nepříliš početné docházce posekat alespoň úzký pás podél kolejí, aby se naše vlaky vyloženě neprodíraly houštinami. Díky obětavosti Standy a Tomáše se alespoň na chvíli podařilo růstuchtivé traviny zkrotit.

Neutuchající koloběh zácviků a rozvíjení dovedností našich členů pokračuje dál. Základní pojmy a pravidla vštěpoval celé sobotní odpoledne Viktor novému Danovi. Ve výuce posunových činností se soupravami, tzn. jejich sestavování, rozřazování a rovněž večerní úklid zpět do depa, přišla řada na Pavla. Nejprve v sobotu večer, a poté i v neděli dopoledne, kdy dělal posunovače Davidovi při dalším osvojování si jízdy s bateriovým AEG. Instruktor Fixi tak měl hned dva žáky naráz. Odpoledne se pak poprvé chopil instruktorského žezla i Martin, který dostal přiděleného šikovného posunovače a sekáče trávy Standu jako žáka na první stovky metrů rovněž s malým AEG. A snad nám svítá i na dalšího nového člena …

Víkend 14.5.2022 + 15.5.2022

Jarní teploty okolo pětadvaceti stupňů Celsiovy stupnice a k tomu slunečné počasí jsou vždy zárukou plného parku za nákupním centrem. Vody rybníků jsou ještě na koupání studené, koupaliště povětšinou ještě uzavřena, a tak je parková dráha v tomto období velmi vyhledávanou atrakcí.

Už ne tak silná docházka panuje mezi členy klubu. Mnoho z nás se v současné době plně věnuje studiu, protože někteří v těchto dnech skládají svoji “zkoušku z dospělosti”, usilují o přijetí na střední a vysoké školy, nebo je něco z toho čeká v příštím roce, a tak pilují známky. I tak se podařilo během víkendu pokročit v oblasti školení, ba dokonce to vypadá, že bychom mohli naše klubové řady v nejbližší době rozšířit o jednoho až dva kluky, kteří se u nás vystřídali na vstupním pohovoru.

Každá volná chvíle a každý volný instruktor pak byli využiti k rozšiřování znalostí a dovedností novějších členů. Standa si pod dozorem v sobotu vyzkoušel funkci vrchního posunovače, tak aby již v neděli mohl vykonávat práce spojené s rozřazováním vagónů zcela sám. Protože i David úspěšně splnil všechny podmínky pro to, aby s ním byl započat zácvik na nejmenší bateriové lokomotivy AEG, ujal se ho v neděli Vojta v roli instruktora a začal ho zasvěcovat do tajů jízdy s těmito stroji. Během soboty se Jurovi podařilo odstranit závadu na kompresoru (která jako správná rošťácká závada pochopitelně vznikala jinde, než kde se projevovala) druhého TUčka, a to tudíž mohlo být v neděli rovněž vypraveno na cvičnou jízdu, kdy jezdil Pepa pod vedením instruktora Fixiho nejdříve bez cestujících, a později po zbytek odpoledne už i s nimi.

Víkend 7.5.2022 + 8.5.2022

Druhý provozní víkend se nesl mj. ve znamení školení nového člena, kterého jsme letos na jaře během jedné z přípravných brigád přijali. Jelikož se s některými členy již dříve znal, zapadl do kolektivu jako správná kostka tetrisu. Role školitele se ujal jeden z Kubů (a že jich máme). Zácvik probíhá od úplných základů, člen musí znát tarif, informace pro cestující, výhybky, důkladně se školí také posun s vozy a soupravami, který je nedílnou součástí každého provozního dne.

Zácviku na lokomotivy TU se pak dočkal František, který k večeru – byť ještě pod dozorem – svezl s nově naučeným strojem své první cestující. Vlivem závady kompresoru na jednom z TU a potřebě uvolnit to druhé pro zácvik byly pro zajištění dostatečné kapacity vlaků vypraveny v neděli mimořádně dvě parní lokomotivy. Klubový “Mek” doplnila po zimě oživená Skalica pana Příkazkého. Věříme, že toto zpestření provozu Vám udělalo radost.

Víkend 30.4.2022 + 1.5.2022: První provozní víkend

Čas uběhl jako voda, a první provozní víkend pro cestující byl tu. Co se nestihlo připravit, to už se nedožene. Pochopitelně že zejména ve tvářích starších členů se zrcadlily jisté obavy, pocházející z přirozené snahy, abychom byli pro Vás, naše návštěvníky, co nejpříjemnějším zážitkem. V parku nám jako dárek přírody k zahájení letošní sezóny rozkvetly tisíce krásných pampelišek a dalších rostlin, které dokreslovaly svěží obraz zelené trávy a čerstvě vypučelých listů na keřích a stromech. Sobotní provoz se nakonec neobešel bez dvou poruch na lokomotivách, které se však záhy podařilo úspěšně vyřešit. Zákon schválnosti prostě funguje spolehlivě a můžeme desetkrát všechno vyzkoušet při přípravných činnostech, a ono se to stejně pokazí až před zraky veřejnosti 🙂

Vzhledem k tomu, že první víkendy v měsíci bývají pravidelně těmi, kdy vypravujeme jako bonus i parní lokomotivy, nebylo tomu jinak i teď. Po oba dny vozil nejdelší soupravu velký “Mek” ev.č. 26, který doplňovala oblíbená “Victoria” rodiny Uhlířových, a v sobotu navíc klubová “Ponava”, na které se střídali naši nejmladší parní strojvedoucí – Honza, a ještě pod jeho dozorem Tomáš, který později odpoledne úspěšně složil jízdní zkoušku, a příště už bude moct nadšený obdivovatel strojů konzumujících uhlí a vodu s parní lokomotivou vozit cestující sám.

Nedělní provoz pak “zpestřila” okolo třetí odpoledne návštěva tmavošedých mraků na obloze, ze kterých se na parkovou dráhu snesla nejen vydatná sprcha jarního deště, ale dokonce nespočet malých ledových kousíčků, takže zejména naši strojvedoucí, které náhlý děšť zachytil na trati daleko od nádraží, dojeli dolů mokří jak myš. Obratem jsme zažehli oheň v krbu, který obklopily židle s rozvěšenými tričky a mikinami k usušení. Cestující jsme tradičně vybavili klubovými deštníky, a vlak se zastřešenými vozy vykonal jeden z odjezdů i za stále poměrně silného deště. Děkujeme Vám, že s námi jezdíte i v méně příznivém počasí.

Doufáme, že se Vám u nás první víkend letošní sezóny líbilo, a těšíme se na všechny další, kterým letos uděláme radost svezením krásným parkem za nákupním centrem Olympia.

I přes to, že se během jarních měsíců konalo větší množství různých brigád, nebyl především areál Hlavního nádraží ještě zcela připraven na novou provozní sezónu. Velká brigáda tentokrát byla svolána na poslední neděli před zahájením provozu a byli zváni všichni členové klubu, kteří mají dvě ruce, a vůbec nevadilo, že obě levé. Nakonec jsme se sešli v počtu šestadvaceti členů, a tak šla práce poměrně rychle od ruky.

Od ranních hodin jsme se postupně scházeli v klubovně, kde si svůj kus práce odbyla i krbová kamna. Přeci jen rána jsou ještě chladnější. Po deváté hodině už se na spoustě míst pracovalo, kdo si práci nenašel sám, byla mu přidělena.

Hned z rána bylo třeba vymrazit lednice a mrazáky a také je důkladně vyčistit, než budou naplněny dobrotami a nápoji na prodej. Poté mohly v kuchyni začít přípravy oběda a dámy se jako každý rok ujaly mytí oken, za což jsme jim velmi vděční. Vojta se velmi osvědčil jako vedoucí mycí čety vozů a tudíž se s několika kolegy pustili do velkého úklidu všech provozních vagónů. Duo Kuba a Kuba nafasovali v rotundě plechovku s lazurou, kterou natírali objekt provozního skladu a konstrukci zastřešení nástupiště, které léty na sluníčku a dešti již značně zašly.

Další práce probíhaly pod vedením Jury na trati u kůlového bludiště, kde byl bohužel pro stavebních pracech na opěrné zdi překopnut kabel k ovládání přejezdového zabezpečovací zařízení, a ten tedy bylo nutno vyměnit. Opakovaně na trať vyjížděly i pracovní vlaky s četami “kopáčů”, kteří se pustili do proměrně fyzicky náročného srovnávání kolejí a jejich následného podbití krumpáči. Nesmíme pak zapomenout na dílenskou činnost, během níž se podařilo sestavit dlouhodobě odstavenou lokomotivu AEG č. 6, která musela projít kompletní obnovou převodového ústrojí.

Nebyla by to velká brigáda bez patřičného školení. Tentokrát na téma jednotné “uniformy” členů. Byl představen katalog oděvních součástí, na kterém přes zimu zapracovali Martin, Filip a Kuba a podmínky, za kterých se budou dát nejen montérky, trička, ale i například softshellové bundy v klubových barvách získat.

Po zbytek odpoledne pak pokračovaly rozběhnuté činnosti na několika pracovištích. Viktor s Kubou a Martinem se vydali do blízkého Makra na opravdu velký nákup, který po příjezdu musel být přeložen na vlečce na několik vozů a tak bude nejen co baštit, ale hlavně bude opět možno našim návštěvníkům nabídnout sortiment drobného občerstvení a nápojů.

Tak snad jsme vše podstatné stihli, abyste se u nás cítili co nejlépe a teď si nezbývá než popřát: Šťastnou provozní sezónu 2022!

Již po několik let se v Brně na Zelený čtvrtek scházejí dispečeři osobní dopravy Českých drah společně se svými kolegy z okolních států v rámci společného utužování vzájemných vztahů. Pro letošní rok jsme byli požádáni, zda-li bychom nemohli pro takovou partu odborné veřejnosti uspořádat program, čemuž jsme rádi vyhověli, vždyť pro spoustu z nás to jsou profesní kolegové.

Vzhledem k velkému počtu účastníků jsme utvořili tři skupinky, které se na jednotlivých stanovištích postupně prostřídaly. Všem tak bylo postupně ukázáno zázemí vozovny a rotundy, dozvěděli se něco o historii, současnosti i budoucnosti parkové dráhy, byli zasvěcení do tajů systému služeb, mohli shlédnout posunové práce při rozřazování souprav a v neposlední řadě absolvovali několik jízd napříč celým parkem.

Provoz byl poměrně pestrý, na trati se objevily postupně čtyři různé soupravy. Ani jejich trasa nebyla stejná, takže bylo možné projet manipulační smyčku Ořechová, souprava s lokotraktorem ev. č. 12 pak byla vedená pouze do stanice Amfiteátr, kde lokomotiva objela vozy a následně se vydala v sudém směru zpět do Hlavního nádraží, čímž vznikla v serpentinách u kulového bludiště souběžná jízda.

Závěr programu patřil jízdám soupravou taženou parní lokomotivou ev.č. 26. Vlastně do posledního okamžiku před příjezdem nebylo jasné, zda-li bude schopna provozu, jelikož byla během zimní odstávky provedena rekonstrukce obou napaječů (injektorů), které se ukázaly v provozu při určitých podmínkách jako netěsné a ucházela z nich pára. Od brzkých ranních hodin pobíhali Roman s Kubou po rotundě a ladili poslední detaily, aby mohla lokomotiva být zatopena, což se nakonec podařilo. Znepokojující je ovšem fakt, že nerezová nádrž v tendru začala na mnoha místech přeci jen tu a tam reznout, což nám v budoucnosti pravděpodobně ještě přidělá vrásky na čele.

Dle reakcí na místě i později na našem facebookovém profilu se akce vydařila a byla příjemným zpestřením i tak pestrého profesního života dispečerů. Tak třeba někdy zase nashledanou.

Březen do rotundy vlezem, duben ještě tam budem, a pořádně si přitopíme! Asi tak by se v krátkosti dalo shrnout brzké jaro na brněnské parkové dráze. Březnové vysoké teploty k přípravným pracem přímo vybízely, ale duben nám již toliko nepřál, a venkovní teploty i na jižní Moravě po ránu klesaly pod nulu.

A co že se to vlastně dělalo? No přece vše, co bylo třeba. Během podzimu byly rozběhnuty práce na úpravách podvozků tzv. “škaredých” vozů, které se podařilo u všech během brigád dokončit. Rekonstrukce spočívá ve změně jejich odpružení, jelikož původní pryžové začalo vlivem stáří značně degradovat, a u mnohých i vyhřezlo z uložení. Bylo proto rozhodnuto o jejich modernizaci a pryže byly nahrazeny vinutými pružinami, což s sebou přineslo nutnost úpravy podvozků. U prvních vozů se změny ihned osvědčily, bylo jen třeba vyladit tuhost pružin a tak do běžného vlaku byl zařazen nově zrekonstruovaný vůz, který byl obsazen “těžkotonážnickým hnutím” a odzkoušeno vypružení v praxi. Každopádně se jízdní komfort tímto velmi zlepšil, a této úpravy se časem dočkají i peřejkové vozy, které sice mají podvozky novější konstrukce, ale gumičky obsahují též. Zlepší se tak jejich jízdní vlastnosti, a předejde se v budoucnu nutnosti výměny právě pryžových prvků.

Kromě péče o vozy se věnovala pozornost i lokomotivám. Proběhly úpravy rekonstruovaného lokotraktoru ev.č. 12, které vzešly z provozních zkušeností, a sice například možnost odpojení motoru bez nutnosti vytahovat celý pohonný agregát, doplnění měřicích přístrojů do kabiny strojvedoucího a podobně. Druhý lokotraktor byl z provozu odstaven a započala jeho generální oprava. Hydrostat, který umožňuje regulaci rychlosti, má už svá nejlepší léta za sebou, a tak ho čeká výměna za systém hydrodynamický, kdy spalovací motor bude pohánět hydročerpadlo a přes tlakové hadice budou roztáčeny dva hydromotory umístěné mezi nápravy. Větších úprav se dočkala i parní lokomotiva ev.č. 26, u které bylo nutno rekonstruovat oba napáječe, tedy odborně injektory. Ty při vyšším tlaku v kotli a nebo jejich krátkém použití propouštěly ven páru. Dále byl vyměněn manometr parní brzdy a na potrubí vytvořen syfon, tak aby nedocházelo vlivem vysokých teplot k jeho poškozování.

Krásného slunného dne 20.3. jsme se sešli v poměrně hojném počtu na pracovní brigádě. Bylo mnoho práce v dílně, také bylo potřeba zpracovat dříví z padlého stromu, které jsme svezli z trati na mikulášské jízdy, nebo se dalo dělat plno věcí na trati. Dopoledne tedy většina přítomných zpracovávala dříví, zbytek byl v dílně. Kmen stromu bylo nutno nařezat a posléze i naštípat, ovšem kmen byl mokrý a ruční obloukovou pilou to nebylo zrovna jednoduché. Po určité době řezání jsme to odložili do budoucna, dokud dřevo neuschne, nebo někdo nedonese motorovou pilu. Kromě kmenu zde byly i větve, ty bylo potřeba nalámat na určitou velikost, aby se mohly dát do kamen v klubovně. V dílně se konaly běžné práce, ať už zprovozňování lokomotiv, či typické vrtání, závitování, lakování apod.

Po výborném obědě se někteří vydali na trať (na údržbu dráhy, jejího okolí a objektů), jiní zpět do dílny, a zbytek vysával listí po vydatném podzimu. Kromě toho se opravovala pokladna v Amfiteátru, kde neznámý pachatel již dříve vykopnul dveře, a tím poškodil zámek i s dveřmi. Kromě instalace zámku, kdy bylo potřeba vyvrtat nové díry a stáhnout dveře pro instalaci šroubů, se musely zvětšit i otvory ve dřevě pro části zámku, které drží dveře v zamčeném, či „zabouchnutém“ stavu. Při procesu instalace zámku bylo nutno se několikrát (alespoň 5x) vracet zpět do hlavního nádraží do rotundy pro příslušné nářadí, či rady, abychom to zvládli správně. Po úspěšné instalaci, náročném dni dni a večeři všichni odcházeli domů s krásným pocitem dobře vykonané práce.