Již po deváté a tentokráte po pořádné tříleté pauze jsme opět měli čest pořádat mezinárodní sraz PARNÍ OLYMPIA 2022. Jako každý rok bylo k vidění mnoho velmi zdařilých modelů nejen rozchodů 127 a 184 mm na kolejích v parku ale i modely 45 mm a mnoho strojů na přilehlém parkovišti. Pojďme se společně především přes objektivy fotoaparátů podívat na celou akci zblízka.

Beimrohr Robert

Neuhofen

Rakousko

1250 mm

215 kg

1:8

D n2vt

Clos Marlon

Ahnatal

Německo

1200 mm

150 kg

1:5,9

C

Vidner Petr

Skalsko

Česká republika

2400 mm

200 kg

1:8

2´B m2t

Piranesse Marco

Mogliano Veneto

Itálie

1200 mm

90 kg

1:7

Bt

Ulshöfer Jan

Nürtingen

Německo

1000 mm

60 kg

1:11

1´C1´

Bornath Devon

Frankfurt am Main

Německo

1200 mm

60 kg

1:11

Bo´Bo´

Hodr Tomáš

Heřmanův Městec

Česká republika

1450 mm

375 kg

1:3

D

Nepp Johannes

Gerasdorf

Rakousko

1450 mm

375 kg

1:3

D

Šurda Jiří

Borovnice

Česká republika

1550 mm

340 kg

1:7,8

Bo´Bo´

Palán Jan

Brno

Česká republika

1518 + 1320 mm

80 + 90 kg

1:8

Bo

Po třech letech, kdy se akce nekonala, bylo u mnohých hostů vidět doslova abstinenční příznaky, což se projevovalo zejména tím, že již po osmé ranní bylo u rotundy velmi rušno a každý se snažil co nejrychleji mít zatopeno či nastartováno a vyrazit na trať. Nejen časový odstup, ale i fakt, že během pandemie mnozí z nás měli přeci jen o trochu více toho volného času, přispěly k značnému rozvoji vozového parku nejednoho z našich hostů, a tak bylo opravdu na co koukat.

O co více bylo vidět novinek na kolejích, o to chudší byl program na přilehlém parkovišti. Žel bohu pánové, kteří nás každoročně navštěvovali se svými parními stroji, traktory, hasičskými stříkačkami a podobně, již mnohdy zestárli natolik, že akci už nemohou absolvovat, někteří na nás již koukají z parních obláčků a nebo se účastnili jiné akce. Snad alespoň částečnou náhradou bylo sestavení mobilního 5” kolejiště, které bylo v minulosti využíváno mimo jiné na veletrzích, a tentokrát posloužilo coby dráha pro jízdu ručních pákových drezín, což se ukázalo jako dobrý nápad, jelikož o tuto atrakci byl značný zájem. Kromě autobusů ze sbírek TMB se pro letošní rok i roky následující podařilo domluvit spolupráci i s DPMB, který v sobotu přivezl na prohlídku městské RTOčko a jako protiklad jeden z nejmodernějších vozů SOR NS 12 (a v neděli pak 15metrový částečně nízkopodlažní autobus Iveco Crossway).

Provoz na trati byl až do půl sedmé opravdu pestrý. Na tomto místě se patří zmínit o tom, že pro letošní rok jsme měli opravdu již téměř dokonale ukázněné hosty, a je vidět, že neustálá osvěta o tom, kde se smí a nesmí vozidla odstavovat, přináší své plody. I osvěta o tvaru železničního dvojkolí v modelových měřítcích, kterou pravidelně provádí Roman Šiler s Jirkou Kazatelem, se ukazuje jako dobrá cesta, a vypadávání na výhybkách se stává téměř vzácnou situací.

Efektivní organizaci večeře napomohlo to, že se před sedmou hodinou přihnal správný Medardovský zahradnický deštík, a tak všichni velmi rádi a spořádaně zasedli ke stolům v dílně.

Některé tradice je nutno úzkostlivě dodržovat a pečovat o ně. Není tomu jinak ani v případě “dámské jízdy”, která se koná každoročně s nejnovější lokomotivou nebo vozy a proveze dámy po celém okruhu jako poděkování za celovíkendovou dřinu. Pro letošní rok jí kralovala parní lokomotiva ev.č. 26, jíž vedl strojvedoucí Kuba.

Po zbytek večera byl program více méně jasný a volný. Každý si jej užil po svém a nejlépe jak uměl. Někteří nad sklenkou něčeho dobrého diskutovali, jiní se věnovali ještě večernímu a nočnímu ježdění. Několik z našich mladších kluků oprášilo pár zdvořilostních frází a vyzkoušeli si řídit letošní novinku chorvatských modelářů – nádherně zpracovaný model tramvaje T4YU. Na jejich výrazu bylo vidět, že si jízdu opravdu užili, přeci jen to byla pedálovka, což je zase jiný styl řízení oproti našim AEG či TU. 

Němečtí kolegové s lokomotivou 99.651 nás požádali o zapůjčení části flotily našich vagónů k otestování tažné síly jejich stroje. Nechali si zapřáhnout opravdu pořádnou nálož vozů, a sice osm lavicových “škaredých vozů” obsazených mnohými hosty a ještě k tomu dva vozy se štěrkem. Nebylo divu, že v závěru stoupání u kůlového bludiště uvázli, a na postrk musel být nasazen domovský Mecklenburg, aby se zátěží do kopce vypomohl. Druhá jízda se pak konala v čele ve dvojici, za účasti překladatelů sedících v tendru. V pořadí na třetí jízdu jsme pak byli vyzváni, abychom tedy stejnou zátěž zkusili odvést jen se sólo šestadvacítkou, proto na závěr sobotní reportáže, prosím, dovolte jeden odstavec o tom, co se honilo hlavou strojvedoucímu Kubovi, při této jízdě:

Nedělní ráno bylo u rotundy o poznání klidnější a dalo by se říci, že i línější. Přeci jen jsme poněkud ponocovali, mnozí si dali slzu nějakého toho výrobku s příměsí alkoholu, a i sluníčko předešlý den dalo zabrat. Ale nic naplat, jsme přeci profesionálové a je třeba aby publikum nic nepoznalo a bylo spokojeno.

V deset hodin dopoledne se opět otevřely brány areálu a začaly proudit davy chtivých návštěvníků.

Pro letošní rok se podařilo jedno TUčko ušetřit a bylo využito na kurzu 1/60, což byla souprava s cisternou zastávající funkci požárního vlaku, která byla odstavena na jedné z kolejí ve Smyčce v Aleji. Oproti minulým letům, kdy stával hasicí vlak za rotundou, se toto místo osvědčilo více, a je z něj rychlejší dojezd do každého koutu parku. Střídání strojvedoucích pak probíhalo zpravidla na Hlavním nádraží a tak končící strojvedoucí projel preventivně trať, dovezl soupravu do perónu, zde proběhlo vystřídání a nový strojvedoucí opět vyrazil na danou pozici. Mimo to se pohotovostní velká lokomotiva na trati hodila i v případě krátkodobé poruchy lokotraktoru ev.č. 12, kdy bleskově zaskočila, a trať byla během několika minut volná.

Po dobrém obědě následovalo ještě mnoho jízd, avšak čím více se sluníčko sklánělo k západu, tím více provoz na trati řídnul. Není divu, mnoho z účastníků před sebou mělo ještě náročnou cestu a tak postupně čistili a nakládali své stroje do aut a probíhaly poslední konverzace.

Pak už ovšem nezbývalo nic jiného, než se rozloučit, vzájemně si potřást pravicemi, poděkovat si a slíbit si, že příští rok u 10. Parní Olympie naviděnou.

V posledním odstavci této reportáže pak musíme poděkovat všem, kteří se na přípravách a hladkém chodu celé akce podíleli, a že to mnohdy nejsou jen členové klubu, ale také jejich přítelkyně, kamarádi, a další spřátelení jedinci, kteří např. zajištovali dozor na trati nebo provoz občerstvení. Tak tedy ještě jednou děkujeme a za rok opět na shledanou, bye, auf wiedersehen, adios a nebo prostě hezky po moravsku zdarec!