Po několika letech, kdy bylo takřka nepřípustné během zimy opustit teplo ústředního topení vlivem covidových opatření, jsme se opět sešli při příležitosti jízd “za vysvědčení”. Tedy abychom pověděli úplnou pravdu, tak od Mikulášských jízd je tomu dva měsíce, do jarních brigád taky nějaký ten měsíc ještě zbývá a tak je třeba tak trošku mezi domácím osazenstvem ukojit abstinenční příznaky po parkové dráze.

Pro letošní rok jsme zvolili trošku netradiční otevírací dobu areálu Hlavního nádraží, a sice od 11. do 16. hodiny a bez polední pauzy, abychom využili co nejvíce alespoň trošku vyšších teplot přes poledne. Oběd jsme pak realizovali na etapy – formou střídavých přestávek, což vzhledem k faktu, že Kuba vydával segedínský guláš s houskovým knedlíkem, vůbec nevadilo.

Vlaky jezdily celkem po dvou trasách – standardní okruh do Amfiteátru a zpět, a navíc malý okruh přes manipulační smyčku Ořechová – pro ty, kteří nechtěli vzhledem k počasí absolvovat celý okruh či chtěli vyzkoušet i nějaké to zpestření. Ono počasí si s námi opravdu důkladně pohrávalo, teploty se celý den houpaly okolo nuly a k tomu hlavně po ránu vanul velmi silný a ostrý vítr. Během odpoledne se přehnala i poměrně vydatná sněhová přeháňka, což dokládají některé z fotografií. Strojvedoucí Filip, pod jehož vedením začaly TUčko zasypávat první přívaly vloček, prohlásil, že už tu za deset let zažil leccos, ale v chumelenici asi ještě neřídil. Aneb, život je plný překvapení.