Provoz 2023

Prosinec 2023

Neděle 3.12.: Klubový sraz a prosincové ježdění

Říjen 2023

Neděle 29.10.: XXVI. provozní víkend – vlaky “InterRegio” (projíždí navíc služební smyčku Ořechová, jízní doba cca 16 minut)

Letos podruhé jsme se jali ozvláštnit provoz vlaky kategorie IR, které provezou cestující navíc i služební smyčkou Ořechová a teprve poté se vydají na klasický okruh parkem. Za stejné peníze více muziky, o 4 minuty delší jízda. Sešli jsme se odpočatí, neb nám posun času dopřál o hodinu spánku více – a to se počítá. Z rána hned posunout hodiny v klubovně, aby nikdo nebyl zmaten. Po úpravě ukazují 8:51, je čas připravit provoz. Ale ne, stejně jako 3 týdny nazpět, kdy jsme IR vlaky jezdili také, začíná padat voda. Snad je to jenom drobná přeháňka, honí se hlavou Viktorovi, který ten den zastává funkci Řízení provozu. Naštěstí tomu tak bylo. V 9:50 je vše připraveno, čtyři soupravy jsou vedle sebe vyskládány na odstavném nádraží. To si říká o fotku. Zatímco se dole fotografuje, slečna Sophie za asistence Dana a Stani provádí ranní údržbu tratě. Udeří desátá hodina a jdeme na to. V soupravě Toma máme zařazený nový vůz 231, za jedním z NOVů vypadá perfektně. Dílna odvedla svoji práci na jedničku. Dopoledne jsme také provedli naše provozně nejmladší členy nějakým tím dalším školením, aby si osvojili další nové dovednosti a připomněli ty, které už stihli zapomenout. Kuba zatím smaží řízky v pivním těstíčku, Martin škrábe brambory a s postupujícím časem areál Hlavního nádraží provoní připravovaný oběd. Poslední vlak, zavřít brány a hurá ocenit Kubovo kulinářské umění. Ani tentokrát nezklamal.

Odpoledne ve stejném složení souprav vyrážíme převážet cestující. Kuba zasedá do kasy, Martin s Viktorem se věnují inventuře na konci sezony a na provoz dohlíží Filip s Vojtou. V dílně je pět párů šikovných rukou a když náhodou otevřou nějaká z vrat, která v tyhle chladné dny už jsou zavřená, aby neunikalo teplo, povšimneme si dalších připravovaných vozů. Ty se ale letos už na trať nepodívají, jejich čas přijde snad příští sezonu. Martin už od srpna převaluje v mysli nápad, že bychom mohli udělat jízdní řád s křižováním vlaků ve smyčce V Aleji. Viktor je pro, ale je potřeba řádně naměřit jízdní doby. Vezmou si tedy lokomotivu číslo 6, t. č. záložní, dva malé obslužné boby a vyráží na trať. Sami si připadají vtipní, což potvrzují pohledy cestujících v okolních vlacích. Ale účel světí prostředky. Vše je naměřeno. Tak, pokud vše proběhne, jak má, mohou se naši cestující těšit příští rok na další variantu jízdního řádu.

Je 16:50 a pomalu není vidět od pergoly k brance. No jo, vždyť se posunul čas o hodinu zpět. Rožnout (rozsvítit) nástupiště, vlaky osadit nočními koncovými návěstmi a provoz pokračuje dále – my se tmy nebojíme. V 18:02 je z našeho Hlavního nádraží Martinem D. vypraven poslední vlak letošní sezony. V lokomotivě číslo 12 sedí Vojta a hrdě vyráží na poslední kolečko parkem s cestujícími. Za ním ještě pojede služební vlak s Kubou Š., ale jeho vozy již zejí prázdnotou.

Večerního posunu se ujal Filip. Po potemnělém odstavném nádraží jezdí mašinky tam a sem a vozy ubývají, až nakonec nezbyde jediný. Všechny už jsou pod střechou, ve své vozovně. Nakonec do lokomotivního depa zajede i lokomotiva číslo 6, zavřou se vrata a tím končí letošní provozní sezona. Sezona, která přinesla spoustu zážitků, nesčetně přepravených cestujících, nové příležitosti pro mladé kluky, kteří se stali našimi novými členy a pocit dobře odvedené práce pro ty, co by už pomalu mohli obdržet inventární čísla. Vždyť to oni si pomalu, ale jistě, vychovávají další „generaci“ provozních pracovníků, protože nikdo nemáme čas být zde ve všechny provozní dny, byť bychom i rádi. Děkujeme všem, kteří přiložili ruku k dílu, aby naše parková dráha mohla stále vzkvétat. A na závěr děkujeme hlavně Vám – cestujícím – že zkrátka jste. Bez Vás by to nemělo smysl. Těšíme se v další provozní sezóně, která započne, poněkud netradičně, ve středu, 1. května 2024.

Sobota 28.10.: XXVI. provozní víkend – obousměrný provoz s 5 soupravami

Neděle 22.10.: XXV. provozní víkend – obousměrný provoz s parními vlaky

Předposlední neděle sezóny patřila speciálnímu jízdnímu řádu pro skutečné fajnšmekry. Naposledy byly v provozu parní soupravy, a zároveň jsme jezdili po trati oběma směry a potkávali se v nácestných stanicích. Tento jízdní řád klade skutečně vysoké nároky na naše parní strojvedoucí, kterým je v prostoru hlavního nádraží každé kolo k dispozici jen několik minut na doplnění uhlí a vody, ale udržovat tlak v lokomotivách musí i po trase, aby stíhali. Jelikož tradiční tvůrci a koordinátoři zvláštních jízdních řádů, Martin s Viktorem, zrovna nemohli být přítomni, padlo řízení provozu na Filipa s Vojtou. Narozdíl od situace z minulého roku, kdy vlivem závady na jedné z parních lokomotiv došlo poněkud k rozkladu jízdního řádu, a nezbylo jim, než řídit provoz po vysílačce operativně, se letos všechno dařilo na výbornou. Největší pochvala jde za Lukášem a Honzou, kteří zvládali perfektně a včas jezdit i s dvojicí malých parních mašinek, jejichž obsluha vyžaduje skutečně precizní time management. Neméně úspěšný byl i velký Kuba na velkém Mecklenburgu a všem zářily na tvářích spokojené úsměvy. Dopoledne jsme ještě využili k zácviku Davida na lokomotivu TU, a v neposlední řadě celý provozní den zpestřovala návštěva z Plzně se svojí parní lokomotivou, jejíž odjezdy jsme do jízdního řádu vkládali podle situace a kluci si rovněž vedli skvěle. Nabízí se snad jen otázka – co s tak vysoko nastavenou laťkou ?

Sobota 21.10.: XXV. provozní víkend – standardní provozní den

Ačkoliv to vypadalo, že za létem už definitivně zaklaply dveře, a podzim jen co přišel, tak už balí kufry, výšiny, kam až vyšplahala rtuť teploměru, dokazovaly spíše to, že léto s podzimem vytvořily koalici, ve které zimu alespoň ještě chvilku přehlasují. Krásné počasí jako by předznamenávalo úspěšnost toho dne. Hned ráno jsme udělali radost málemu oslavenci – své 4. narozeniny zde totiž oslavil, projíždkou ve vyzdobených “svatebních” vozech, jeden malý velký fanda vláčků všech rozchodů a velikostí. Projel si celý okruh a navíc ještě služební smyčku Ořechová, která není v běžném provozu s cestujícími pojížděna, spokojenost po příjezdu zpátky do nádraží byla tak obrovská. Dalším spokojeným byl Dan, po dlouhém a důkladném zácviku úspěšně složil závěrečnou zkoušku, a stává se tak dalším z strojvedoucích, jež mohou řídit malé bateriové lokomotivky AEG. Této možnosti důkladně využil hned v odpoledních hodinách, celé odpoledne totiž vozil spousty cestujících parkem. Svoji premiéru si krom Dana odbývala i nová posila vozového parku s rozchodem 5 palců, vůz ev.č. 231. Ten, a ještě jeho nedostavěný sourozenec, by měli obohatit a zpestřit vozový park právě o rozchodu 127 mm, aby se stal atraktivnějším i pro vás, naše cestující. S novým vozem se však vyskytl nový problém, nerovná trať před malou vozovnou. Ten však netrval dlouho, zlikvidoval ho pan předseda během odpoledne, postačilo k tomu jen trochu síly a trochu štěrku. Jedna z dalších zvláštností byla i návštěva z města perníku, Pardubic, prováděná v rámci utužování dobrých přátelských vztahů mezi jednotlivými modelářskými základnami. Ta sem dovezla svoji technicky velmi zajímavou malou motorovou mašinku i s pár vozy, se kterými poctila naši trať několika projížďkami. Dokonce si ji na 2 kolečka půjčil náš Vojta, jenž na ní působil, jako by její ovládání bylo jeho denním chlebem. Celý den by se dal shrnout jako veleúspěšný. Nový strojvedoucí, nový vůz, opravená trať, skvělé počasí a perfektní návštěva. Kéž by takové dny byly všechny.

Neděle 15.10.: XXIV. provozní víkend – obousměrný provoz s 5 soupravami

Ježdění parkem dokola v jednom směru, jako tomu bývá v běžné provozní dny, dneska vzalo za své – je tu říjnový víkend a s ním i touha po něčem dopravně trochu zajímavějším. Proč čekat na říjen, abychom mohli dělat tyto kejkle? Je to jednoduché, v říjnu už počasí tolik nepřeje, cestujících přijde méně a tím pádem se dají dělat jízdní řády, které nelze operativně o další vlaky posilovat. To pravda byla. Jenže i přes nepřízeň počasí se nám počet cestujících chtivých se svézt stále zvedá – a za to Vám nesmírně děkujeme! Ale jak předejít tomu, aby poptávka náhodou nepřevýšila nabídku? Ano, tušíte správně – chlapci z oddělení přípravy provozu dali letos již po třetí hlavy dohromady a vyrobili nový jízdní řád pro obousměrný provoz – je na něj potřeba 5 vlakových souprav. Jako bonus, oproti letům minulým, se obousměrný provoz nekoná jen v odpolední části, ale téměř po celý den (poslední křižování vlaků na trati probíhá kolem 17:40, pak již vlaky jezdí pouze lichým směrem).

No jo, 5 souprav. To je minimálně 5 strojvedoucích, na každém vlaku navíc pojede vlakvedoucí, aby strojvedoucího kontroval a odbavoval cestující. Do toho minimálně 2 výpravčí, každý na jednom konci nástupiště, aby mohli vypravovat zároveň vlaky do obou směrů. Naštěstí tenhle způsob provozu vždycky přitáhne dostatek personálu, který se těší, až se budou ve výhybnách na trati se svými kolegy potkávat – o personál tedy nouze, naštěstí, nebyla.

Ale není to jednoduché, takový obousměrný provoz. Jediné, co vlakům v našich podmínkách zabraňuje, aby vyjely proti jinému vlaku, je obezřetnost našich strojvedoucích a jejich vlakvedoucích. Ve velkých stanicích jim pak pomáhají výpravčí – toho jsme tentokrát umístili i do dopravny Amfiteátr, aby dohlížel na včasná křižování, zapínal přejezd a informoval cestující se zájmem o svezení, že nástup je možný pouze na našem Hlavním nádraží.

Ráno zavládla papírová válka – nachystat všechny podklady, jak pro strojvedoucí, vlakvedoucí, tak i výpravčí – dokonce bylo možné v našich deskách nalézt i grafikon vlakové dopravy, jako je tomu na skutečné „velké železnici“. Pak připravit soupravy, správně otočit mašiny, přistavit soupravy správně do peronu, zatímco se Honza S. s Kubou Š. a Tomem F. vydali projet trať a připravit výhybky tak, aby vlaky vjížděly vždy na jiné koleje a bylo tak možné jejich vykřižování. Poslední vůz jsme na soupravu posunovali 10:06, ale i tak nedošlo k žádnému zpoždění! Uf. Jdeme na to. Dopoledne na funkčnost nového JŘ dohlíželi Martin a Viktor, který zároveň vypravoval vlaky lichým (tedy tím běžným) směrem. Zdá se, že vše funguje, jak má. Paráda, najednou byl oběd. Paní Saša nám uvařila knedlo, vepřo, zelo. A pak se nemůžeme divit, že si musíme fasovat stále větší trička.

Některé sestavy na vlaku byly vytvořeny, aby se strojvedoucí s vlakvedoucím mohli střídat – přeci jen si musí občas pročistit hlavu ze všeho toho koukání do papírů, jestli teď čekat na protijedoucí vlak, či nikoliv a může se „jen“ kochat krajinou (jak tušíte, ani to ale není vůbec snadná činnost 😊) – a tak bylo možno vidět každé kolo za mašinou jiné tváře. Chlapci se vyřádili, někteří i fotili na trase. Odpoledne na provoz dohlížel Vojta. Až na drobné zaškobrtnutí kolem 15. hodiny (které se ale za 30 min vyřešilo a jízdní řád se nám tak dorovnal do plánu), odpoledne fungovalo jako švýcarské hodinky. Až chlapci z přípravy provozu koukali, jak nám to šlapalo – tou dobou už ale Martin a Viktor také chtěli okusit toho provozu a tak se vystřídali v TU a v kase. Děkujeme všem, co přišli. A obří poděkování patří personálu, který všechno zvládl na jedničku s hvězdičkou!

Neděle 8.10.: XXIII. provozní víkend – vlaky “InterRegio” (projíždí navíc služební smyčku Ořechová, jízní doba cca 16 minut)

Když jsme v loňské sezoně dělali provoz vlaků IR, všimli jsme si, že zájem o ně se stále zvětšuje, a dvacetiminutový interval už nestačí. Chlapci z oddělení přípravy provozu tedy vymysleli nový jízdní řád, kde nám vlaky IR odjíždí každých 8–12 minut, a mezi ně jsou navíc vložené klasické spoje. Nabídka je tedy pestrá, teď aby byla poptávka. Tohle přání se zdálo být na místě, když už při přípravách provozního dne začalo poprchávat. Přesto se cestující našli, zájem však odpovídal chladnému a ubrečenému počasí. Ze začátku jsme jezdili na všech 5 vlaků v touze otestovat funkčnost nového jízdního řádu. Jeden z nich pod taktovkou slečny Sophie najíždějící poslední kilometry před závěrečnou zkoušku na malé bateriové lokomotivy, která se, pokud dopadne úspěšně, stane již druhou slečnou strojvedoucí v našich řadách. Ale nepředbíhejme, na to je ještě čas – tohle byl plán až na odpolední část našeho dne.

Když ale soupravy jezdí prázdné, nikoho to moc nebaví. A když je strojvedoucím ještě k tomu i zima, tak tuplem. Každý kdo mohl se o přestávkách mezi vlaky uchyloval do klubovny, kde bylo teplo a navíc vůně z kuchyně. Po jedenácté hodině bylo rozhodnuto – pro cestující zůstane pouze souprava s lokotraktorem a “svatebními vozy”, která bude vyrážet po naplnění. Zbylé soupravy schováme do vozovny a strojvedoucí pošleme ohřát se k teplému čaji do klubovny. Ale ani tak nikdo z nás nezahálel. Naši provozně nejmladší členové se jali mazat výhybky po celé délce trati, neb už příští víkend budeme všechny potřebovat kvůli obousměrnému provozu, aby se nám vlaky mohly bez problémů křižovat. Někteří pak trhali plevel z kolejiště, jiní vysávali pavučiny ve vozovně. No a nakonec, když už to v klubovně začalo houstnout, jsme se rozhodli, že uděláme práce na trati.

Je stále co podbíjet (aby se nám v obloucích vozidla nenakláněla na špatnou stranu) – této fyzicky náročné a zodpovědné práce se ujali Staňa se Štěpánem. Ke každému podbíjení patří také štěrk, který se dosypává, pokud chybí. Při letmém pohledu na štěrkové vozy bylo jasné, že se musí nejdřív nějaký dosypat do vozů, poněvadž tyto zely prázdnotou. „Vždyť v Nácestném nádraží mezi 33. a 34. kolejí ho leží hromada!“, napovídá Filip. František se právě vracel z mimořádného odjezdu s cestujícími a jak projížděl přes Odstavné nádraží, stačil letmý pohled na Viktora – oba pokývli a bylo jasno. „Pro ten jedeme my!“ A protože chlapci jsou hračičkové, do Nácestného nádraží si osvěžili sunutí vlaku. Za pár minut byly štěrkové vozy plné, a tak hurá zpátky do nádraží. Tou dobou už areálem Hlavního nádraží voněl připravovaný oběd. Nebylo pochyb, že polední přestávka je na spadnutí. I déšť nakonec ustal úplně, což přineslo příležitost otestovat nový jízdní řád aspoň v odpolední části. Před obědem tedy stačilo jen všechny soupravy nachystat tam, kde měly být, kdyby se bývaly držely jízdního řádu. Oběd! Jako vždy, Kubovo kulinářské umění nezklamalo, dobře jsme se nadlábli.

A je tu odpoledne. Odpolední počasí přilákalo více zájemců, a tak se jezdilo naplno podle jízdního řádu. Mladých a nových členů bylo hodně, takže se Tomáš ujal školení, aby si zopakovali, co už umí, a naučili se nějaké nové poznatky, třeba posun na radiostanici. Jsme trochu jako školicí centrum. Ale opakování je matkou moudrosti, praví staré přísloví. A ptáte se, co slečna Sophie a její zkouška? Dopadla úspěšně, přejeme jí mnoho šťastných kilometrů! 😊 Na závěr se patří poděkovat celému „mančaftu“ za odvedený obrovský kus práce a za nadšení a preciznost s jakou všichni pracují.

Sobota 7.10.: XXIII. provozní víkend

Zpočátku byl sobotní den poměrně sychravý a nezdálo se, že by se mohlo vyčasit. Jakmile vyjela lokomotiva z depa, tak se za ní hned zavřely vrata, aby nešla dovnitř zima z venku. Naštěstí ale v průběhu dopoledne začalo tu a tam vykukovat sluníčko a den se začal příjemně oteplovat.

Během onoho dopoledního vyčasování probíhal poklidný provoz, který nebyl rušen ničím mimořádným. Jedinou “zvláštností” byla první cvičná jízda Dana Šípka s cestujícími. V té pokračoval pod dohledem postupně tří různých instruktorů i odpoledne, kde se k němu přidal Tomáš Frýdek, který pro změnu pokračoval v zácviku na malou parní lokomotivu, prozatím bez cestujících. Roli “parního” instruktora si připomněl Honza.

V dílně mezitím síly nezahálely a díky nečekaným posilám (chvílemi bylo v rotundě až sedm párů šikovných rukou) se pilně pracovalo na stavbě nových vozů. Ty se již pomalu ale jistě začínají rýsovat a je snad i velmi pravděpodobné, že stihnou alespoň některé z nich vyjet ještě do konce sezóny. Dále probíhaly práce na úpravě sedadla lokomotivy TU 41, které bude nově vyhřívané. Pokračovalo se i v dlouhodobé rekonstrukci lokomotivy 24.

Za celý den byly snad jen dvě věci, kvůli kterým by se někomu mohla zhoršit nálada. Tou první bylo horkoběžné ložisko na voze jedné soupravy, které odhalil pozorný Jakub díky pískání vozu v obloucích. Díky v tu chvíli nižší poptávce cestujících bylo možné vůz ihned odstavit a provést jeho opravu. Vzápětí došlo k utržení lanka ruční brzdy na jednom z TU, naštěstí už ale bylo hotové sedadlo na tom druhém, takže se mašiny jen rychle vyměnily a celá souprava mohla pokračovat v provozu. Nutno dodat, že byla obratem provedena oprava i tohoto problému, aby byl vozový park zase kompletní.

Neděle 1.10.: XXII. provozní víkend

První říjnový den nám počasí poměrně přálo. V rámci parního provozu jezdily lokomotivy 2, 5, 7 a 26. Dopoledne postupně vyjely stroje 2 a 7 každá zvlášť, odpoledne pak nastala velmi nevšední věc. Tom dokončil opravu jakési drobnosti na Ponavě (ev.č. 5), a přišel s návrhem, kteří oba kolegové na malých párách s nadšením přijali. Lokomotivy 2, 5 a 7 se tak spojily do „trojčete“ a v provozu jsme tedy měli najednou dva velké parní vlaky, jelikož trojče tahalo celkem osm malých osobních vozů. Měli jsme tedy velice milé odpolední zpestření provozu. Kromě parních vlaků byly v provozu samozřejmě i 4 neparní vlaky. Oběd si do režie vzal Martin spolu s Hankou, kteří připravili výborné bramboráčky s gratinovaným vepřovým masem a pepřovou omáčkou. V rámci školení se též nelenilo a tak se Tim pod vedením instruktora Vojty naučil mnoho nových, užitečných věcí. Jako třešničku na dortu si k večeru, když se zrovna naučil základy posunu, odposunoval velkou parní soupravu i s lokomotivou 26 z prostoru nástupišť na odstavné nádraží. Timovi klobouk dolů, jelikož i někteří zkušenější lidé mají z takového posunu alespoň malinké obavy. Vypadá to tedy na dalšího nadějného člena. Po celý velmi vydařený den dokonce svítilo i slunce a vzhledem k ne moc nízké teplotě to byl vskutku krásný den.

Září 2023

Neděle 24.9.: XXI. provozní víkend

.

Sobota 23.9.: XXI. provozní víkend

.

Neděle 10.9.: XVIII. provozní víkend

V neděli 10.9. byl jeden z provozních dnů, které se do paměti členů nijak várazně nezapsaly. Sešlo se nás poměrně poskrovnu, takže se každý věnoval svým úkolům a službám, a den rychle utíkal. Dopoledne nad rámec běžného provozu proběhly přijímací pohovory s dvěma zájemci o členství v klubu, z nichž jeden byl přijat a co nejdříve jej začneme školit, aby brzy zvládl vše, co je u nás potřebné, a co nejdřív se plnohodnotně zapojil do provozního kolektivu. 

Neděle 3.9.: XVIII. provozní víkend

.

Sobota 2.9.: XVIII. provozní víkend

Jelikož poslední prázdninový víkend připadl na první víkend zářijový, rozloučili jsme se s, pro děti školou povinné a pro studenty, kteří již povinni nejsou, nejkrásnějším obdobím v roce ve stylu, s parními lokomotivami. Celou sobotu tak, krom mašinek elektrických a motorových, jezdila i Ponava, kterou osedlal „malý Tom“, Skalica pana Příkazkého a s největším Mecklenburgem brázdil koleje Kuba. Protože bylo nádherné počasí, krásných 25° Celsiovy stupnice, sem tam mráček, jindy sluníčko, byla obsazenost vlaků velmi slušná, a všichni kmitali, jak nejlépe mohli. Uvítali jsme navíc návštěvu až z dalekého Benešova, jež zde po nějakém čase znovu vyvětrala svoje lokomotivy též poháněné párou. Jednu z celé řady zkušebních jízd zde absolvovala i věrná kopie lokomotivy řady 498.044, přezdívaná Albatros, kterou staví pan Pavlíček. Celý den by se dal považovat za velmi příjemné a důstojné rozloučení s prázdinami. Pro nás se s koncem prázdnin ale naštěstí nic nemění, parkem se s námi svezete až do konce řijna.

Srpen 2023

Sobota 26.8.: XVII. provozní víkend

Sobota 19.8.: XVI. provozní víkend

Neděle 6.8.: XIV. provozní víkend (parní)

V neděli si počasí vytáhlo ještě horší kartu, a závoj šedých mraků, které jako by se před Brnem tvořily stále nové a nové, takřka bez ustání zaplavoval naši železnici jemným přívalem kapek v proměnlivé intenzitě. Slíbené parní vlaky ale samozřejmě vyjely. Obětavý malý Tom jezdil od rána až do večera, s kratší pauzou odpoledne, aby uschnul a neonemocněl. Skalica pana Příkazkého jezdila dopoledne a část odpoledne, celou poobědovou část provozu pak byl venku taky náš velký Mecklenburg, opět pod taktovkou Toma největšího. Snad díky příslibu parních vlaků nás navštívilo na takto psí počasí překvapivé množství lidí, za což jsme nesmírně rádi. Sešlo se nás zrovna provozních členů poměrně hodně, ale nikdo se nenudil. Co chvíli měl nějaký vlak alespoň dva, tři svezeníchtivé cestující, průvodčí pilně otírali sedačky vozů od kapek vody, další kluci se střídali u udržování ohně v krbu, ve kterém jsme na pokyn Fixiho zatopili, aby bylo u čeho sušit členy a jejich promáčené svršky. Nezahálel nikdo. Statečná Sophie si půjčila pláštěnkovou bundu paní majitelové, Adamova softshellka vydrží všechno, a instruktoři Fixi s Kubou klidně jezdili celý den s deštníkem, jen aby mohli žáci pokračovat v zácviku na bateriové lokomotivy AEG. Pro jednoho z Kubů to byla první směn v roli instruktora, a vypadalo, že to nejen zvládá se ctí, ale i si to docela užívá. Přecejen, dokázat odhalit v jízdě druhého sebemenší chybky a umět je vysvětlit, to není pro každého. Dílna pokračovala v kompletaci nových vozů a vlivem deště zbyl čas i na důkladnou očistu všech koncovek, směrových tabulí a dalších návěstí, které se umisťují na vozy, a často se při manipulaci s nimi ušpiní od maziva ze spřáhel apod. Hadr namočený v technickém benzínu se tak stal na celé odpoledne kamarádem nového z Martinů a všechny věci, které mu prošly rukama, k večeru zářily stejně, jako jeho úsměv z dobře odvedené práce. Obětavost mančaftu navzdory tomu, že byli všichni mokří, ocenil večer i pan majitel. Jo, tohle byl nakonec hodně dobrý víkend.

Sobota 5.8.: XIV. provozní víkend (parní)

Ráno mělo nebe ještě rozum, a dešťové mraky jako by se velkého Brna bály. Zatopili jsme parní lokomotivy a vyjeli se vším, co máme k dispozici. Mecklenburgu tentokrát kraloval velký Tom, zatímco Kuba se usadil na malém voze, a neúnavně kroužil kolem parku, předávaje znalosti a zkušenosti Tomíkovi, který se s malou parní mašinkou teprve učí. Cestující se průběžně trousili a vše bylo téměř zalité sluncem, byť nesvítilo. Odpoledne už ale hlášený déšť přišel, a byť to nebyla slibovaná několikahodinová průtrž, provoz to značně omezilo. No, nevadí, pustili jsme se do různých dlouho odkládaných činností, na které jindy prostě nezbývá čas, nebo nikoho nenapadne, že jsou vlastně potřeba. Třeba důkladná očista grilu, která se v bundě dala v pohodě zvládat a snášející se voda shůry tomu spíše napomáhala. Krom toho jsme udělali inventuru různých zásob, upekli si na zob dva plechy koláče s ovocem, povídali si o prožitých dovolených, plánech na zbytek prázdnin nebo u nás na “parkovce”, s letos novými členy se opakovaly předpisy a tak různě. Každopádně jsme se jako obvykle výborně bavili.

Červenec 2023

Neděle 16.7.: XIII. provozní víkend

Stejně jako předešlý provozní den bylo léto v plném proudu, vedro jako v Africe, sluníčko se snad ani na chvíli neschovalo za jediný mráček a v celém parku mnoho lidí nebylo, není divu. Navzdory mírnému nedostatku lokomotiv (při opravě dobíječe jednoho z TU se nechtěně potkaly dva dráty a odešly do věčných lovišť) byl vlivem nižší návštěvnosti dostatečný prostor pro zácviky nových strojvedoucích, nebo strojvedoucích na další oprávnění. Dan dopoledne zdárně pokračoval v zácviku na lokomotivě AEG č. 9, kterou poté na část odpoledne vyměnil za sesterské č. 4. Následně ho vystřídala Sophie, která tak poprvé usedla za lokomotivu kategorie A a po delší době jsme zahájili “výrobu” slečny strojvůdkyně. Současně se Sophií začal zácvik Tom. Ten ale šel již o level výše a tak po zdlouhavé porci teorie, týkající se konstrukce a ovládání stroje, poprvé usedl do lokomotivy TU ev. č. 42.

K dobré náladě a lepšímu pracovnímu elánu také jednoznačně přispěl oběd od paní majitelové, který jsme si celé odpoledne nemohli vynachválit. Člověk by snad ani nevěřil, že by hovězí maso s mrkví mohlo být tak výborné. V dílně se kromě oprav stávajících lokomotiv a vozů také pilně pracuje na lakování a úpravách dílů pro nové vozy. O práci pro všechny přítomné tedy rozhodně nouze není. A pokud přijde nějaké volno v provozní části, i na trati je plno práce, zejména zeleň všeho druhu neúnavně roste, raší a bují.

Sobota 15.7.: XIII. provozní víkend

V dílnách bylo v sobotu poměrně rušno, neboť dorazila velká zásilka se spoustou ocelových výpalků na nové vozy a rekonstrukci lokomotivy 24. Než však dojde k jejich namontování, tak je potřeba tyto díly odmastit a nalakovat. Jelikož součástek bylo opravdu mnoho, tak si dílna na jejich odmašťování pozvala navíc dva dobrovolníky, kteří se jinak vyskytují převážně v provozu okolo vlaků – Fixiho a Martina S. Následné lakování prováděl, jako obvykle, sám pan vedoucí osobně. Některé díly se ještě před procesem barvení musely opracovat (převrtat díry, udělat závity, zabrousit hrany, …). Tohoto procesu se ujal Váva, který některé díly sám navrhl. Závitování si jakožto kreativní činnost oblíbil i Fixi.

Během toho, co si výše zmínění „hráli“ s výpalky, kompletovali dohromady pan Kazatel a Tomáš Č. dřevěná čela a boky pro ony nové vozy. Osazovali je okny, větračkami zvanými “Ludvík-Prousek” a dalším potřebným vybavením. Hotovy by mohly být začátkem září, tak se nechte překvapit 🙂

Sobota 8.7. + Neděle 9.7.: XI. provozní víkend

Středa 5.7.: provoz sudým směrem + Čtvrtek 6.7.: standardní provozní den

Neděle 2.7.: X. provozní víkend (parní)

Provoz parních vlaků zajišťovaly parní lokomotivy Mecklenburg, Skalica a Ponava.

Cestující tradičně vozilo také “TUčko” a zastavil se Jenda, aby protáhl svůj model historické tramvaje.

Sobota 1.7.: X. provozní víkend (parní)

První dva prázdninové dny připadly přesně na víkend, a protože se jednalo zároveň o první červencový víkend, vyjely tradičně i parní lokomotivy. Naši parní strojvedoucí jsou srdcaři, takže je vize 28° teplot neodradila. Za takovou parní lokomotivou je v létě potřeba se ochlazovat daleko větší. Nemluvě o tom, že samotné obsluhování parních lokomotiv je složitější a časově náročnější. Zatímco ostatní strojvedoucí dojedou do nádraží a během své pětiminutové pauzy si odskočí na záchod, napít se, na chvíli se schovat před sluníčkem, tak strojvedoucí parních lokomotiv svědomitě udržují oheň v pecích a doplňují vodu do kotlů svých strojů.

Kuba jako obvykle jezdil s naší největší parní mašinou, Mecklenburgem, na které se ale během odpoledne projevila závada, a tak dojezdil o pár kol dříve než běžně. Honza dokončil zácvik na soukromém modelu Skalica od Petra Příkazkého, který tak teď bude mít parťáka na střídání. “Malý” Tomáš kvůli parnímu víkendu vytáhl paty z dílny a jezdil s Křenovicemi.

Kromě samotného parního provozu probíhal i provoz běžných benzinových a bateriových lokomotiv, přičemž právě na těch elektrických si Štěpán ukrajoval poslední kilometry do závěrečné zkoušky, která každého nového strojvedoucího čeká. Jeho výcvik u elektrických lokomotiv však není u konce, protože ho kromě závěrečné zkoušky čeká zaškolení na novější typ obslužných vozů, ze kterých vedení vlaku nevypadá tak komicky. To Štěpán jistojistě ocení. A časem se může těšit i na dvojče, které utáhne víc vozů.

Červen 2023

Neděle 25.6.2023: IX. provozní víkend

Nedělní poslední předprázdninový provozní den byl kromě běžného provozu ve formě školení a prohlubování znalostí našeho personálu.

Během nabitého dopoledne si své znalosti rozšiřovali nováčci Martin a Tommy pod taktovkou nadějného nového instruktora Tomáše. Martin se učil práce vozmistra, bez něj by celodenní provoz nemohl začít. Tommy se zase zdokonaloval ve výdeji občerstvení, k co největší spokojenosti Vás, našich zákazníků. Práci instruktora si zároveň vyzkoušel Vavřinec, který usedl do vozu a školil Adama na jízdu s malou bateriovou lokomotivou AEG.

Odpoledne se role prohodily, dovednosti strojvedoucího si rozšiřoval Pavel, zacvičující se na benzino-elektrickou lokomotivu TU47. Současně se na trať vydal čerstvý strojvedoucí Štěpán s lokomotivou AEG. Poté co se míjel s většinou strojvedoucích, dostali někteří chuť si připomenout jízdu na malém „bobku“, tak se ven dostaly postupně všechny tři. V dílně proběhla výměna podvozku u jednoho vozu, a po provedení nezbytných zkoušek byl zařazen do provozu.

Nedělní den byl poklidný, a všichni si začínali připomínat atmosféru letních prázdnin.

Sobota 24.6.2023: IX. provozní víkend

O posledním červnovém víkendu se nás sešlo hodně, počasí přálo, a tak jsme se věnovali zejména zácvikům nových strojvedoucích, abychom byli flexibilní ve dny, kdy se nás tam potká méně. Kluci jsou šikovní a dařilo se jim. Kromě toho jsme samozřejmě svezli spoustu lidí, ostříhali větve, které již rostly příliš blízko tratě, a dobře se bavili.

Květen 2023

Neděle 28.5.2023: V. provozní víkend

Neděle 14.5.2023: Osmý provozní den

V neděli 14.5. opět probíhalo několik školení a zácviků. Sešlo se několik nových členů, takže s nimi byly prohlubovány znalosti dopravních předpisů, vysvětlili jsme jim, jak fungují, a jak používat vysílačky, jak se zapisuje výkaz parních vlaků a mnoho dalšího. Znalosti vyšší třídy pak získával jeden z několika Martinů, ze kterého jsme začali vychovávat dalšího pokladníka. Počasí nám přálo, zájem o svezení vlakem byl velký a zejména odpoledne velmi rychle ubíhalo ve stylu “Je tu zábava za každých okolností.”

Pan předseda se nejprve věnoval údržbě kolejiště na odstavném nádraží, aby na křížení vozy příliš neskákaly. To si žádá vodováhu, krumpáč nebo lopatu a spoustu trpělivosti. Odpoledne pak mj. usedl do “TÚčka” a odjel několik okruhů s cestujícími. Aneb u nás umí každý všechno. Ježdění s lokotraktorem si pak připomněl i Kuba, který u nás většinu času tráví v dílně, v kuchyni nebo v pokladně.
Matěj je jedním z mladých “inventářů” naší dráhy. Přišel k nám jako snad 12letý klučina a dnes je z něj dospělý chlap po maturitě a zaměstnanec lokomotivního depa ČD v Maloměřicích.

Sobota 6.5., neděle 7.5. a ponělí 8.5.: Druhý provozní prodloužený víkend

Duben 2023

Neděle 30.4.2023: Druhý provozní den

V neděli už nám počasí přálo a teplota vzduchu byla velmi příjemná. Mnoho z nás podotklo, že kdyby takhle bylo celý rok, úplně ideál. Ráno a večer v mikině, přes den v tričku, žádné úmorné vedro … 🙂 Svůj zácvik na lokomotivy AEG začal také Štěpán. Instruktor Vojta si byl dobře vědom, jak důležité je si bezchybně osvojit technologické postupy při posunu, udržování rovnováhy na obslužném voze a mít cit pro ovládání lokomotivy, takže nakonec ani nevyjeli na trať a jen se důkladně batolili křížem krážem po nádraží. Spokojený Štěpán ale i tak jen zářil. Díky skutečně nádhernému počasí nás navštívilo skutečně velké množství lidí a mnohé soupravy jezdily plně obsazené. Aspoň jsme se do toho všichni hned zase pořádně dostali. Večerní hodnocení mělo jasný výsledek – velkou pochvalu pro všechny provozní členy, že přes zimu skoro nic nezapomněli a byl na ně plný spoleh. A hurá domů spát na další provozní den.

Parní lokomotivy bylo taky potřeba po zimě vytáhnout z rotundy na sluníčko a vyzkoušet, kdyby bylo něco do příštího týdne potřeba opravit. Před objektiv fotoaparátu se tak dostala zelená Victoria rodiny Uhlířových a Matějovo antracitově černé “Učko”.

Sobota 29.4.2023: První provozní den

Když se nás někdo ptá, jaká je otevírací doba, a kdy je sezóna, odpovídáme už roky stejně: “Soboty, neděle a svátky, od května do října.” Nojo, ale co když první květen padne na pondělí? Přece bychom vás neochudili o přidružený víkend, a tak se letos brány našeho areálu poprvé otevřely již v sobotu 29. dubna. Po delší době jsme tak zahajovali sezónu hned třemi provozními dny v řadě. Počasí to však moc nepochopilo, že chceme jezdit, a opakovaně smáčelo budovy, vlaky i naše hlavy vydatnými porcemi deště. Děkujeme všem, kteří se za námi vydali i v takto nestálém počasí – koneckonců, zastřešené vozy a zapůjčené deštníky ochrání každého, případně u nás můžete posedět u dobré kávy či točeného piva a počkat, až se deštík přežene.

Sobota patřila mezi školící dny. Svůj zácvik na nejmenší bateriové lokomotivy AEG začal Adam. Vychovat nového strojvedoucího není nic jednoduchého, a čeká ho ještě několik dalších dní výuky a desítky kilometrů cvičných jízd, než – ze začátku ještě stále s instruktorem za zády – poveze vlak s cestujícími. Sítem přijímacích pohovorů propadli další dva noví členové, a připojili se tak ke třem klukům přijatým již o víkend dříve. Před námi je tak úkol postupně od nuly vychovat celkem pět nových členů provozního personálu našeho klubu. Musí se naučit spoustu železniční terminologie, přehazovat výhybky, cvakat lístky, osvojit si, co znamená a jak se dává která návěst, jak provádět posun a mnoho dalšího. Věříme, že je obohacování novými dovednostmi z oblasti železnice bude bavit, a stanou se častými a prospěšnými účastníky našich provozních dní.

Leden 2023

Sobota 4.2.2023: Pololetní jízdy

Po několika letech, kdy bylo takřka nepřípustné během zimy opustit teplo ústředního topení vlivem covidových opatření, jsme se opět sešli při příležitosti jízd “za vysvědčení”. Tedy abychom pověděli úplnou pravdu, tak od Mikulášských jízd je tomu dva měsíce, do jarních brigád taky nějaký ten měsíc ještě zbývá a tak je třeba tak trošku mezi domácím osazenstvem ukojit abstinenční příznaky po parkové dráze.

Pro letošní rok jsme zvolili trošku netradiční otevírací dobu areálu Hlavního nádraží, a sice od 11. do 16. hodiny a bez polední pauzy, abychom využili co nejvíce alespoň trošku vyšších teplot přes poledne. Oběd jsme pak realizovali na etapy – formou střídavých přestávek, což vzhledem k faktu, že Kuba vydával segedínský guláš s houskovým knedlíkem, vůbec nevadilo.

Vlaky jezdily celkem po dvou trasách – standardní okruh do Amfiteátru a zpět, a navíc malý okruh přes manipulační smyčku Ořechová – pro ty, kteří nechtěli vzhledem k počasí absolvovat celý okruh či chtěli vyzkoušet i nějaké to zpestření. Ono počasí si s námi opravdu důkladně pohrávalo, teploty se celý den houpaly okolo nuly a k tomu hlavně po ránu vanul velmi silný a ostrý vítr. Během odpoledne se přehnala i poměrně vydatná sněhová přeháňka, což dokládají některé z fotografií. Strojvedoucí Filip, pod jehož vedením začaly TUčko zasypávat první přívaly vloček, prohlásil, že už tu za deset let zažil leccos, ale v chumelenici asi ještě neřídil. Aneb, život je plný překvapení.