Neděle 14.5.2023: Osmý provozní den

V neděli 14.5. opět probíhalo několik školení a zácviků. Sešlo se několik nových členů, takže s nimi byly prohlubovány znalosti dopravních předpisů, vysvětlili jsme jim, jak fungují, a jak používat vysílačky, jak se zapisuje výkaz parních vlaků a mnoho dalšího. Znalosti vyšší třídy pak získával jeden z několika Martinů, ze kterého jsme začali vychovávat dalšího pokladníka. Počasí nám přálo, zájem o svezení vlakem byl velký a zejména odpoledne velmi rychle ubíhalo ve stylu “Je tu zábava za každých okolností.”

Neděle 30.4.2023: Druhý provozní den

V neděli už nám počasí přálo a teplota vzduchu byla velmi příjemná. Mnoho z nás podotklo, že kdyby takhle bylo celý rok, úplně ideál. Ráno a večer v mikině, přes den v tričku, žádné úmorné vedro … 🙂 Svůj zácvik na lokomotivy AEG začal také Štěpán. Instruktor Vojta si byl dobře vědom, jak důležité je si bezchybně osvojit technologické postupy při posunu, udržování rovnováhy na obslužném voze a mít cit pro ovládání lokomotivy, takže nakonec ani nevyjeli na trať a jen se důkladně batolili křížem krážem po nádraží. Spokojený Štěpán ale i tak jen zářil. Díky skutečně nádhernému počasí nás navštívilo skutečně velké množství lidí a mnohé soupravy jezdily plně obsazené. Aspoň jsme se do toho všichni hned zase pořádně dostali. Večerní hodnocení mělo jasný výsledek – velkou pochvalu pro všechny provozní členy, že přes zimu skoro nic nezapomněli a byl na ně plný spoleh. A hurá domů spát na další provozní den.

Parní lokomotivy bylo taky potřeba po zimě vytáhnout z rotundy na sluníčko a vyzkoušet, kdyby bylo něco do příštího týdne potřeba opravit. Před objektiv fotoaparátu se tak dostala zelená Victoria rodiny Uhlířových a Matějovo antracitově černé “Učko”.

Sobota 29.4.2023: První provozní den

Když se nás někdo ptá, jaká je otevírací doba, a kdy je sezóna, odpovídáme už roky stejně: “Soboty, neděle a svátky, od května do října.” Nojo, ale co když první květen padne na pondělí? Přece bychom vás neochudili o přidružený víkend, a tak se letos brány našeho areálu poprvé otevřely již v sobotu 29. dubna. Po delší době jsme tak zahajovali sezónu hned třemi provozními dny v řadě. Počasí to však moc nepochopilo, že chceme jezdit, a opakovaně smáčelo budovy, vlaky i naše hlavy vydatnými porcemi deště. Děkujeme všem, kteří se za námi vydali i v takto nestálém počasí – koneckonců, zastřešené vozy a zapůjčené deštníky ochrání každého, případně u nás můžete posedět u dobré kávy či točeného piva a počkat, až se deštík přežene.

Sobota patřila mezi školící dny. Svůj zácvik na nejmenší bateriové lokomotivy AEG začal Adam. Vychovat nového strojvedoucího není nic jednoduchého, a čeká ho ještě několik dalších dní výuky a desítky kilometrů cvičných jízd, než – ze začátku ještě stále s instruktorem za zády – poveze vlak s cestujícími. Sítem přijímacích pohovorů propadli další dva noví členové, a připojili se tak ke třem klukům přijatým již o víkend dříve. Před námi je tak úkol postupně od nuly vychovat celkem pět nových členů provozního personálu našeho klubu. Musí se naučit spoustu železniční terminologie, přehazovat výhybky, cvakat lístky, osvojit si, co znamená a jak se dává která návěst, jak provádět posun a mnoho dalšího. Věříme, že je obohacování novými dovednostmi z oblasti železnice bude bavit, a stanou se častými a prospěšnými účastníky našich provozních dní.

Po několika letech, kdy bylo takřka nepřípustné během zimy opustit teplo ústředního topení vlivem covidových opatření, jsme se opět sešli při příležitosti jízd “za vysvědčení”. Tedy abychom pověděli úplnou pravdu, tak od Mikulášských jízd je tomu dva měsíce, do jarních brigád taky nějaký ten měsíc ještě zbývá a tak je třeba tak trošku mezi domácím osazenstvem ukojit abstinenční příznaky po parkové dráze.

Pro letošní rok jsme zvolili trošku netradiční otevírací dobu areálu Hlavního nádraží, a sice od 11. do 16. hodiny a bez polední pauzy, abychom využili co nejvíce alespoň trošku vyšších teplot přes poledne. Oběd jsme pak realizovali na etapy – formou střídavých přestávek, což vzhledem k faktu, že Kuba vydával segedínský guláš s houskovým knedlíkem, vůbec nevadilo.

Vlaky jezdily celkem po dvou trasách – standardní okruh do Amfiteátru a zpět, a navíc malý okruh přes manipulační smyčku Ořechová – pro ty, kteří nechtěli vzhledem k počasí absolvovat celý okruh či chtěli vyzkoušet i nějaké to zpestření. Ono počasí si s námi opravdu důkladně pohrávalo, teploty se celý den houpaly okolo nuly a k tomu hlavně po ránu vanul velmi silný a ostrý vítr. Během odpoledne se přehnala i poměrně vydatná sněhová přeháňka, což dokládají některé z fotografií. Strojvedoucí Filip, pod jehož vedením začaly TUčko zasypávat první přívaly vloček, prohlásil, že už tu za deset let zažil leccos, ale v chumelenici asi ještě neřídil. Aneb, život je plný překvapení.